Bezejmenná recidiva

Ta naše hra na pravdu, to byl můj velký omyl, byla to jen fakta, vytržená z kontextu, otázky, co měly za účel věci vysvětlit, jen vytvářely mylné domněnky a další a další otázky. Neodtajnily to, jací jsme a kým jsme a místo, aby nás sblížily, rozdělovaly naše společné prožitky na dva odlišné světy. Nemělo to s pravdou a upřímností vlastně moc společného. Byla to má iluze o tom, jak udělat z přátelství vášnivý vztah. A aniž jsem si uvědomovala, že to není cesta vpřed, ale zpátky, že to co máme, aniž bychom se o to nějak snažili, je víc než dost, jsem narušila tím úporným snažením celou krásu a křehkost našeho vztahu. Protože pro oči člověk někdy nevidí a je neustále masírovaný a krmený frázemi, že nic dobrého není zadarmo a že se musí neustále rvát a bojovat. Ne. Krása je v té jednoduchosti a ty skutečně nejdůležitější věci jsou opravdu někdy téměř zadarmo. Ale ty jsi mi také nepomohl. Chtěla bych tohle tušit dřív a ve správnou chvíli, najít ten vnitřní klid, co mě usměrní na cestě za tím, po čem už snad odjakživa toužím.

Jaro se probouzí, chlad zůstává. Všude v mém životě objevují se drobné,ale zásadní prasklinky. Směšné vady, malé kazy, co přetínají žíly a záchraná lana, na kterém visí zbytek mojí vůle a důstojnosti. Ruce jak led, za to horká krev. Co si počít s touhle rozehranou partií? Jak to skončit, jak to začít, jak to slepit? Nemám tušení. Nemám sílu ani energii, nemám nápad. Problémy se táhnou a život letí. Vždyť já se tě nesnažila svést!!!!


Jsme jak ti dva ze Šíleně smutné princezny.... ty mě nejdřív možná chceš, pak přinejmenším nechceš, aby mě někdo jiný chtěl, nebo měl, pak mě hodně chceš, ale když už mě skoro máš, jen o tom nevíš, tak si nejseš jistej, a když už mě prý vůbec nechceš, tak po mě stejně při první příležitosti skočíš, ale to ještě není nic proti mojí logice - já tě nejdřív nechci, ačkoli do mě všichni hučí, že ty mě asi chceš, tak tvrdím, že rozhodně ne, pak tě sice ještě pořád moc nechci,ale přesto se s tebou spustím, no a když si uvědomím, že tě vlastně hrozně chci, tak už jsi na odchodu, tak se držím a spravuju a dělám, že už tě mám zase za kamaráda a snažím se tě nechtít tak, jako na začátku a když už se mi to skoro povede,nebo to tak aspoň vypadá, tak ty po mě nepochopitelně vyjedeš a já místo abych tě zbila, ti skočím kolem krku, ačkoli tuším, že do pekla mě stáhnout nemůžeš, protože já už v pekle jsem!