Minulost, přítomnost a Budoucnost.. ?

Sedím ve svým křesle a čumím do prázdna. Hlavou mi běhá tisíce myšlenek a já nejsem schopnej je zachytit a narvat je všchny zase zpátky do tý malý komůrky v hlavě. Chtěl bych pryč. Někam daleko od toho všeho svinstva a bolavejch vzpomínek. Věci se dřív zdály jednodušší a mi jsme byli nesmrtelní... pak to najednou umřelo. Je zvláštní jak moc dokáže člověk některý věci prostě přehlížet a neřešit je... I když ví že už to bude jenom horší.. pamatuju jak jsem byl šťastný, ale úplně. Teď je těch problémů zase najednou tolik že je ani nestíhám řešit...

Kde jsou ty časy..? A chtěl bych je zpět? Těžko říct...ale asi ne. Žil jsem ve lži a v přesvědčení v něco, co neexistovalo. Věřil jsem... a stavěl vzdušný zámky... Maloval si budoucnost světlejma a veselejma barvama. Já naivní blbec. Realita je krutá, hlavně když zrovna sundáš ty růžový brejličky a pak se člověk probere z nádhernýho snu, do přítomnosti plný lží, podvádění, smutku a fetu...Do který se sám zaprodal..

Růžový brejle sem radši rozdupal. Je to už sice třičtvrtě roku ale stejně.. člověku to nedá a musí přemejšlet nad tím jak to vlastně všechno bylo...Je lepší být klamaný nebo zklamaný ??? Tehdy jsem si vybral první možnost, ale nikdy víc už bych to asi neudělal..On člověk o tom většinou totiž ani neví a dojde mu to postupem času. Těch pár chvil štěstí nestojí za to utrpení... nechtít vidět pravdu kolem sebe a pořád dokola si lhát a nechat si lhát...to už je potom ale hlavně moje chyba...

V hodně věcech si lžu do dneška... některý věci si bojím připustit. Mám z toho všeho v hlavě zmatek a nevím co chci, co mám dělat... už to není taková sranda. Často mívám problém vyřešit nějákou naprosto jednoduchou situaci, co mám dělat? Nic to nemůže změnit, ikdyž už jsem hodně dlouho čistej... Pořád ta samá špína.. ty samý stavy a pocity pořád dokola... Co bude dál..??