Šelma

Je tam. Je ve mně. Nespí, nedokáže spát.. jen dřímá.. a přitom číhá. Slyší každý pohyb, cítí každý pach. Stačí malý podnět k tomu, aby se to zvíře vzbudilo. Vyskočí rychlostí blesku, rozzuřené. Cení zuby, drápy ostré jak nejostřejší nože. Napíná svaly. Leskne se mu srst.. Jeho pohled hypnotizuje a zabíjí. Zařve svým mohutným hlasem a v tu chvíli se mu nedokáže nic postavit. V záchvatu zuřivosti chytne do svých silných tlap to, co je nejblíž. A trhá... a trhá... a trhá..
Každý by měl před tou šelmou klečet.
Už to není malá holčička, co se ve mně skrývá, je to větší a silnější. Vyzrálo to a já to nedokážu ovládnout. Nevím, kolik mám tváří. Ani nevím, kterou ukazuji světu. Nevím, která tvář je ta zlá. Nevím, jak to zkrotit, když je to tolik silné... Nemůžu. Rve mě to zevnitř a já s tím bojuji místo toho, abych s tím splynula.. ale jak?