Když jsem se opil..

Když jsem se opil, pochopil jsem (při velkém soustředění), jaký velký rozdíl je mezi slovy, která jsou si na první pohled tolik podobná. Měl jsem totiž náhle dojem, jako by své úsměvy nebo pláče nebo další výrazy k nerozeznání jednoho od druhého nevědomě rozesílala a jako vejce vejci podobné posunky a gesta používala pouze z velkého povzdálí, ze značného odstupu ode mě, a jako bych tedy nyní měl tu možnost přibližit se (přestože jsem stále nehuntě seděl na tomtéž místě), a poté, díky těsné blízkosti k nim, stanout před zcela jinými slovy, a dokonce tak od sebe rozdílnými, aby nebyl pochyb o tom, že určitě někdy dochází na velké pranice mezi nimi (kvůli velkým protikladům). Možnost této výpravy a překvapivou schopnost přiblížit se k nim jsem tedy podstoupil a nakonec zjistil, že krvelačné bitvy slovům skutečně nejsou cizí, přičemž vždy buď vyhrávají slova s největší vahou i objemem (kterým by zde jistojistě fandili všichni střízlivci, kdyby byla možnost je sem dostat, aniž by si přihnuli, což je však nemožné) anebo slovo, které, byť váží pramálo, sestřeluje protivníka prakem tak, jako David porazil Goliáše, tedy slovo, jež má také váhu, ale docela jinou a úplně jiného ražení než jeho protivník, dá-li se to vůbec pouze slovem váha nazvat a nemá-li se k němu raději přidružit ještě slovo vážnejšího a vznešenějšího typu, u kterého by však bylo zatěžko ho nejen vyslovit či napsat, ale i nalézt...Toto nevyslovitelné slovo, neznámé všem střízlivcům, jsem náhle jako by ucítil a s pocitem jako bych našel poklad, stanul na nějakém neznámém místě, které si ode mě vyžádalo pouze němé přihlížení v nekončícím úžasu. Proto jsem tedy fandil Davidovi, který se pro mě stal vítězem, i kdyby nevyhrál...

Výprava mě tedy upevnila ve víře v pravdivost mých dojmů. Ty ovšem nevedou dobré vztahy se stavem střízlivým, v němž se člověk po tak velkém dobrodružství zároveň cítí být ochuzen, omezen i otráven, protože mu nezbývá, než příhlížet k ostatním, kteří poté, co jim bylo převyprávěno velké dobrodružství, sice už neberou pobobnost slov jako něco nezpochibnitelného, ale kteří se i nadále mohou pouze z odstoupeného hlediště dohadovat sami se sebou i mezi sebou, jestli je podoba slov opravdu tak nevýrazná, aby přemýšleli o jejich rozdílnosti, anebo jestli jsou natolik nerozdílná, aby je, nadále jak bylo zvykem, házeli do jednoho pytle (a že tedy opilost je vždy a všude pouze šálivým klamem).
Pro mě však opilost jako viník nového objevování a následného nalezení krásných objevů nakonec vítězí a na ostatní apeluje: "Věřím, že se mnou se slovům vždy dostanete blíže, a v jejich blízkosti terpve poznáte, s kým máte tu čest; zda se ocitáte tváří v tvář podvodníkům, kteří vás bez námahy dokazály do nynější doby šálit i okrádat, anebo opravdovým slovům, která přinášejí a je v nich, i přes jejich niternou velikost a šíři, skryto mnohem více, než toto malé, bez přihnutí obyčejné, slovo unese..."