MOZAIKA**

Tiše žaluji skleničce červenýho vína. Poslouchá bez dechu, nebrání tě. Nemá proč. Jsi vinen. I bez přiznání.
Svět je nekonečná mozaika příběhů. Třpytí se a blýská, ale jenom na první pohled. Ve skutečnosti je to ubohá hromada haraburdí, smetiště, kterým se všichni každý nový ráno musíme přehrabovat. A večer vyčerpaní zjišťujeme, že život strašně bolí. Romantika je tady vodka vypitá s blonďákem na baru a milovat znamená pamatovat si jméno toho bruneta z minulý noci.
Máme milostný poměry jenom se slovy a bojíme se přestat doufat; snad jednou konečně pochopíme, co je to mít rád… A nebo možná taky ne…
Zničeni líným letním deštěm a výčitkami kolem nás se snažíme navázat kontakt mezi sebou. Nic není jako dřív… Nic není jak bejvávalo…
Jsem jenom tvoje další divadelní role, kterou za chvíli přenecháš jiným hercům. Vrátíš svůj kostým a shodíš paruku… Zapomeneš text… A najdeš si novou, lepší, Julii.
*
Tvoje ruce kloužou po jejím těle.
Chvěje se.
Má strach, že její snědá krása pro tebe není dost sametová.
Nic neříkáš, jen stojíš a nepřítomně pozoruješ pihu mezi jejími ňadry. Ona přerývavě dýchá a neodvažuje se narušit to ticho, co zavládlo v místnosti… Stejně už ale tisíce jejích orgasmickejch výkřiků zabily naše nenarozený děti a zamítly hypotéku na barák.
*
Slečna, co si přála velkej bílej dům, auto v garáži a jedno přenádherný dítě, teď mlčky zírá do stropu. A slzy mi tečou po tváři. Statečná, když odcházíš a zoufalá, když jsi pryč.
Slíbils, že mi nikdy nezlomíš srdce. Já důvěřivá…
Je krásná? Vtipná? Ne. Jenom nová. Neokoukaná. Nepoužitá.
*
We used to be happy.
*
Svět se točí a točí a točí. Přepadávám přes jeho okraj. A doufám. Byl to jenom sen, ze kterýho se zejtra probudím. A s morální kocovinou se ti budu omlouvat, že jsem nevěřila. Kéž by.
Beze slova vysvětlení, bez špetky výčitek svědomí. Opouštíš mě. necháváš mě stát samotnou na silnici. bez otočení, bez pohledu zpátky. Mizíš jako kouř z mojí (před)poslední cigarety.