Všude dobře, doma nejlíp

Sedím si takhle jednou na lavičce v počmárané zastávce, sleduji vrcholky paneláků a slunce chýlící se k západu. Pozoruji listy, jak se komíhají ve větru a šustí, snažím se zachytit některou z tváří řidičů, kteří projíždějí po hlavní silnici, kterou dobře znám. Všechno tu dobře znám. Ve městě, kde jsem se narodila, ve městě, kde jsem vyrůstala, tam, kde bydlím celý svůj krátký život. Vyvolává to ve mně vskutku zvláštní pocit. Všechno se mi to zdá malé, oprýskané, tak přízemní k mým velkým plánům…Ale zároveň je to krásné a uklidňující. Všechny ty známé ulice, které poskytnou objetí, když nevíte, kam jít. Parky, kde se můžete sejít s partou kamarádů, se kterými jste chodili už do školky a vlastně je pořád vídáte. Obchody, v nichž vás vítají tváře prodavačů, které znáte a kterým rádi věnujete úsměv, protože máte pocit, že nakupujete u starého známého. Je to všechno malé, šedivé a nudné – a přesto na světě nenajdete krásnějšího divu než je domov. Nejde jen o dům, ve kterém bydlíte – domov, to je město, které znáte, ve kterém se cítíte volní a ke kterému chováte city. Je to místo, ke kterému vás vážou vzpomínky. To, jak jste s dědou chodili na kolotoče, s mámou na náměstí na zmrzlinu. Je to park, kde jste dali první nesmělou pusu nějakému klukovi nebo holce. Cesta, kde jste poprvé spadli na kole a jiná, kde jste na něj znovu nasedli. Je to spousta melancholie, spousta lásky i nenávisti. Říkám si, že až jednou roztáhnu křídla a vyletím z hnízda, jak dlouho mi bude trvat, než si zvyknu na jiné ulice, na jiný dům…Jak dlouho bude trvat, než si vytvořím nové city, než získám nový domov? Těším se na to, ale zároveň mě to děsí. Ptám se na hlouposti – bude tam foukat ten samý vítr jako doma? Bude tam svítit to samé slunce? A co stromy? Co motýli? Co ptáci? Co děti? Co lidé? Bude to všechno jiné? Bude tam někdy můj skutečný domov? Budu se cítit dobře? Nebo budu nostalgicky vzpomínat na malé ušmudlané náměstí, na Tesařovu cestu, na Loučky, na všechno to, co bude daleko? Odpovědi neznám a ještě potrvá, než je dostanu. Ale jedno vím už teď – ani ve velkém světě nikdy nezapomenu na malé městečko v severních Čechách, které už navždy budu nazývat domovem…