Praha

Každý den sem musím...mezi lidi...mezi spoustu lidí,kteří se nezajímají o mě a kteří nezajímají mě...Nasadit sluchátka,sklopit hlavu a projít mezi nimi...občas se zastavit, když mě zastaví osoba s letáky,abych jí bez zájmu řekla,že zájem nemám..zase sklopit hlavu a pokračovat..
takhle to je každý den zas a znova...občas zbystřím pohledy skupinky lidí,kteří si na mě ukazují a smějí se...proč? To je mi fuk...nic nedělám..pokračuji...nesnáším velké davy lidí...nesnáším hromadnou dopravu...když můžu jdu pěšky...bojím se lidí,jsem radši sama v sobě a svém skaženém těle..
Mám i místa,kde se cítím dobře...čajovny,tedy hlavně jedna zapadlá čajovna,kam chodí jen zvláštní existence,jako já...sednu si na polštář,dám s pidi partou vodnici a čajík...tam je mi fajne...tam mě lidi nevadí..
Nesnáším Prahu, nesnáším smog a špinavý, hlučný ulice...Přesto tu trávím skoro každý den a domů se mi nechce...Tam je to ještě horší..
Jedno vím jistě,ještě nějakou dobu sem dojíždět budu..ještě nějakou dobu mě bude Praha a její špinavé ulice vítat s otevřenou náručí...
Ještě že v tomhle pekle najdu i pár míst, kam se uchýlit a ke komu se uchýlit...
Děkuji každému,kdo mi je schopen pomoc a udržet mě při částečně zdravém rozumu....
uvidíme,jak dlouho mi ještě vydrží...