Kde jsi?

Není to tak dlouho, kdy ze mě byla nejšťastnější žena na světě. Zjistila jsem, že se ze mě má stát maminka.
Po prvních okamžicích, kdy jsem byla v lehkém šoku, jsem se začala těšit jako malá holka, že spolu s partnerem nám bylo dopřáno být rodiči. Tolik jsme se těšili...
Těšili jsme se na to, jak to bude kouzelné mít doma tvorečka, který nás spojuje víc než cokoli jiného.

Člověk by se neměl těšit na nic, alespoň mě nikdy nic, na co jsem se těšila nevyšlo tak, jak jsem si představovala.

Šla jsem na běžnou kontrolu ke svému gynekologovi, těšila se, že to malé uvidím díky ultrazvuku, ale chyba lávky.
Můj gynekolog řekl, že se mu to příliš nelíbí, poslal mě do nemocnice. A v nemocnici mi oznámili, že to malé se nevyvíjí. Nikdo mi ještě neřekl, proč tomu tak je. Proč k tomu došlo. Snad se to dozvím až půjdu na kontrolu po zákroku, kdy mi to maličké bylo odebráno.
Prý takhle dopadne každé druhé těhotenství, ale proč já nebyla ten první případ?
Díkybohu za partnera, který se teď chová skvěle a plánujeme, že jen co to můj zdravotní stav povolí, zkusíme to znovu, ale vím, že už to nebudu brát jen jako štěstí, narození díťátka je zázrak a i tak se na to budu už vždycky dívat.