Blázen

Jsem blázen. Jsem blázen? Já nevim, protože... nevim, to nemůže vědět asi nikdo. Já... asi jsem, myslim.
Den po dni, jen tak si to všechno plyne a utiká. Já... má strach z rychlýho života. Že to všechno uteče, než to stačim zažít.
Ale co vlastně?
Čas utiká strašně rychle, ale přitom jsou všechny dny tak nekonečný a nudný. Jako bych už brzo měla umřít. Snad, možná... Já nemám strach, líbilo by se mi to, ale...?
Asi pořád na něco čekám. Nemůže to takle zkončit, to nejde.
Přece... ale co si nalhávám svět je hajzl, osud je hajz, Bůhje hajzl...zůstane to tak. Žádný vysněný pohátky z pomatenejch probdělejch? nocí. Asi, asi mi to všechno leze na ty malý zbydky mozku, co mi zůstaly.
Já myslim že přežiju všechno, ale co je všechno?
Co když všechno ještě neexistuje? Pak nevim jestli to přežiju. Ani nevim, jestli bych byla odolná proti všemu, co znám.
Tohle zní dost divně, že?
Ty nejsi normální, jsi magor, musíš se s tim vyrovnat. Nebo, možná nesi magor, ale jsi pošetilá, marnivá a hlavně moc sníš. Měla bys spoutat svoji zblázněnou fantazii, jinak tě zabije.
Ale já chci umřít, ty to víš!
Ale teď ještě ne, protože čekáš na věci, co se leda tak udějou ve tvý hlavě. Pochop to, není to možný, realita je jiná.
Ale já věřím a víra hory přenáší!
To jo milá zlatá, ale když nemůže hora k Mohamedovi musí Mohamed k hoře. A nezapoměň, možná přenáší hory, ale taky zaslepuje zdravej rozum.
Ten já už dávno ztratila, jestli sem ho někdy měla... a už mě nech, tohle je moje litánie!!!
Jak myslíš, já ti radila dobře.
Ne já blázen nejsem.
Můžu mluvit zmateně? Anebo je mi rozumět? Můžu malovat, když chci a nebo nemůžu, protože se mi vlastně nechce? Můžu milovat? Ale když není koho... Můžu umřít? Můžu, ale co z toho?
Co vlastně můžu a co ne? můžu všechno, nebo nic? A co je nic?
Když nic JE, pořád existuje cosi, že?
Co můžu udělat já, co je v mojí moci, a co už za mě dělá někdo jinej?...jinej...kdo?
Můžu i milovat.... já miluju, miluju bolest, nenávist, zlobu, zášť, krutost, marnost, oplzlost, nechutnost, utrpení, beznaděj, osamělost, lítost, smutek, smrt, miluju lásku- všechny pocity a věci, co srdci přinesou jen další rány...
Co já můžu? A kdy?
Chci umřít v letním času, ne, já chci umřít kdykoliv. Nemám nač čekat... leda na svý konečný pomatení...
Já... měla bych se naučit zapomínat a přestat věřit...