Závislosti

Kouříš? - Ne. Ale proč? Ochutnali jste někdy chuť páchnoucí cigarety? Já ano. I přesto nejsem kuřák, prostě nekouřím. Nechci říkat to slovo, že mi cigarety přijdou nechutné nebo, že bych na ně neměla chuť, ale raději se vždycky, když přijde ta chuť - zapálit si, zaměřím na chuť, která je mnohem lepší. Prostě v mém případě si třeba vezmu papír a tužku a začnu jednoduše psát. Psaní je pro mne dobrá chuť a veřte, že ať už se vypíšete z čehokoliv a tím nemyslím zrovna jen kouření, zapomenete na tu chuť na začátku. Vy prostě ze sebe vytáhnete tu nutnost to mít nebo si to dát. Ano, vytáhnete to ze sebe na jediný cár papíru a pak už Vám to nepřijde jako nutnost. Zapomenete na to, jako kdyby jste si zapálili a místo ohořelého odparku, který přimáčknete a oklepáte na dno popelníku, napíšete na papír tečku. Pouhopouhé interpunkční znaménko, které Vám poví, že je konec.
Konec začne i při prvních dávkách jakékoliv drogy - pervitinu, extáze či heroinu nebo známé trendy - marihuany. Ovšem všimněte si, že když za každou z vět, kterou napíšete na papír, uděláte tečku, znamená to konec, který končí nebo už dávno zkončil. Ale řeknete-li si v jakémkoliv případě, že když si vezmete jen první dávku trávy anebo něčeho horšího, že je to konec...znamená to, že to je konec, který se vrací a začíná znovu. Vy víte, že to konec není a nalháváte si ho do té doby než se probudíte. Nepomáhá Vám ani promluva milého člověka do Vaší duše. Proč se s Vámi bavit, když je konec? Vy něco slíbíte. Slíbíte, že to - a dáte důraz na slova UŽ NIKDY, ale ten člověk, který se Vás snaží pochopit ví, že je to lež. Stáváte se slabochem, který zná jenom slovo konec a ne ZAČÁTEK či START, chcete-li. Je to podobné jako poslední sklenka vína, která do Vás padá jedna za druhou. Pijete to, pijete alkohol, ale vy už ani nevíte, co pijete. Je Vám to jedno, protože to chcete pít. A musíte to pít. Jenže Vy nemusíte, to je ten problém. Vy jenom CHCETE!
Také jste jako malé děti milovali automaty na žvejkačky? Ano, myslím ty jak do nich stačila hodit pětikoruna a vypadla Vám do ruky kulatá sladká žvejkačka. Červená, žlutá, zelená, modrá to je jedno. Proč jste tam tu minci hodili? Chtěli jste žvejkačku, protože ten pohled dětských očí na pestrobarevné kuličky, ze kterých uděláte bublinu má jeden jediný úkol. Zaujmout a donutit Vás vhodit minci do krabice, která dá Vašemu dítěti žvejkačku. Žvejkačku, která svou chutí v puse vydrží ani ne dvě minuty. Hmota, která se lepí a je dobrá jen na začátku. Pak ji vyplivnete a nemáte nic. Tak mi vysvětlete jeden jediný důvod, co dospělého člověka zaujme na hracích automatech? Snad ne barvy - zářící červená, modrá blikající žlutá a zelená? Ne to ne, to by se chovali jako ty děti. Tak co tedy? Ta čísla? Čísla obří velikostí, které Vám mají motat mozek, že to číslo bude i ve Vaší peněžence v podobě peněz? Řekněte sami, to je víc než směšné. Víte jaký je v tom rozdíl? Že když jste jako malí házeli pětikorunu do krabice, vypadla vám žvejkačka. Jak je ale možné, že když do herního automatu plného miliony snad miliardami peněz vhodíte minci, Vám nevypadne nic? Nebo něco se jen po pár minutách poštěstí a zacinkalo, ale vy si řeknete, že je to málo? Že se to nedá srovnat s tím, co jste hodili do této bedny na začátku? Podnikatel by Vám řekl, že jste prodělali. Jenže uvědomujete si ten proces, ten mechanizmus, že jak krabice na žvejkačky, nebo herní automaty Vás jenom lákají a matou? Mají za úkol motat Vám hlavu a zamotat mysl. Tajně Vám našeptávají slova - Pojď to zkusit!
Jenže jen hlupák tomuhle odolá! Já to vím. Když Vás vidím, chce se mi brečet, jenže má to smysl brečet pro lidskou hloupost? Ne, nemá. Já budu brečet, ale štěstím a to jen tehdy až se probudíte ze zlého snu, plácnete se po hlavě a porazíte Vaši neskrývatelnou ZÁVISLOST!