Já už fakt newím

Každý den to samé , vstanu z postele kde spím sám , jdu do kuchyně která je prázdná bez ducha bez jiskry , posnídám sám u stolu pro 2 , jdu do koupelny kde je jeden kartáček jenda pasta 2 ručníky , obleču se a jedu do práce , v práci každodenní sranda s partou dobrých lidí , po práci o5 domů , dá se tomu říkat domov ? spíš zakletý zámek , nebo hrad , nebo strašidelný dům kde sídlí zapomenutý čas a já , až mi z toho běhá mráz po zádech , proč jsou jednoduché věci vždy tak složité ? proč v mé přítomnosti nevydrží žádná slečna déle než 2 týdny ? je to snad mnou ? nebo jí ? nebo je to nějaký nový módní trend co nechápu ? nevím opravdu mi z toho jde hlava kolem , každodenní radost střídá smutek stesk a deprese ... někdy mám fakt pocit ajko bych byl odsouen žít sám na samotě u lesa v opuštěné staré vilce a dívat se jak jsou ostaní šťastní , ale na druhosu stranu si říkám proč já ?? copak nejsem jako každý druhý ?? nepracuji neodvádím daně nejsem řádný občan ?? fakt newím ... co když je to jen sen a já sním ... rychle bych se probudil ... ach ne sen to není jen o5 sedím sám a chytá mně mé snění