Dobro a zlo

Dobro a zlo je tu s námi již od počátku. Bůh stvořil vše, co známe. Muže, ženu. Světlo, tmu. Dobro, zlo. Když se ale na tato protichůdná slova podíváme blíže, vyvstane otázka “Co je vlastně dobro a zlo?“ Dvě opačné kategorie, které tedy zřejmě souvisí s nějakým kriteriem, ale jakým? Je to patrně emociální kriterium, protože zlo působí smutek a bolest, dobro radost a štěstí. Je to kriterium zprůměrněné společenskou zkušeností. I když ho nedovedeme dobře definovat, každý z nás ho má hluboko v sobě zakořeněné a dovedeme zpravidla intuitivně rozeznávat dobro a zlo.
Přírodu kolem nás a vesmír vnímáme jako sebestřední lidé neutrálně. A jestliže tu pak zůstáváme my hlavními činiteli, obrací se otázka dobra a zla k nám. V přírodě přeci není nic zlého, vše funguje tak, jak má. Když šelma zabije druhou, bereme to jako přirozený chod věcí nebo jako souhru náhod. Jestliže člověk ublíží svému druhu, ať už fyzicky nebo psychicky, je to zlé. To určujeme podle toho, jak nám různé okolnosti znepříjemňují život. Jestliže chceme přežít a stvořit další potomky, je pro nás nejvhodnější proplout životem bez větších problémů, aby nám nikdo neublížil, aby se vše povedlo. A jestliže se něco nevyvede, je to podle nás to zlé.
Genetická informace ,přežít‘ v dnešní “civilizované” společnosti již sice neznamená zabíjet konkurenta na potkání, ale vede ke konkurenčnímu jednání a snaze získávat výhody na úkor druhých. Proti tomuto genetickému fenoménu postavila lidská společnost faktor vzájemné spolupráce, který významně snižuje individuální rizika nepřežití a za cenu jistých omezení zvyšuje naději na přežití lidstva jako celku. Nekrademe tedy věci slabším proto, že historická zkušenost nás naučila, že z dlouhodobého hlediska dodržováním pravidel získáme šanci na úspěšnější život.
Mnohem větší problém nám však dělá pochopit abstraktní zlo. To je většinou konáno bez materiálního zisku. Děje se pro potěšení ubližujícího a k dlouhodobému ponížení druhých. Proč to ale lidé dělají? Pudí je k tomu transformované prožitky a ústrky z průběhu jeho života? Díky těmto lidem může v abstraktním zlu platit zákon zachování zla, kdy ze zla vzniká zase jenom zlo. Čím je nás ale na tomto prohnilém světě více, zdá se, že zlo je přímo úměrné počtu jedinců. Lze aspoň zlo přeměnit, nebo-li anihilovat, na činy neutrální, když už ne dobré? Kdybychom v tuto možnost nevěřili, nikdy bychom proti zlu nebojovali. Nikdy bychom nebojovali proti věcem, které nám ubližují. Snaha zlo potlačit je ceněna, avšak pro vítězství musíme zlo pojmenovat. Lépe se potom identifikuje. Jestliže zůstává nepojmenováno, šíří se mnohem, mnohem rychleji. Zde začíná platit zákon přerodu kvantity v kvalitu, kdy se více nepojmenovaného menšího zla časem promění ve velké zlo. V zlo kruté dost na to, abychom velice trpěli.
Jestliže je zlo tak špatně uchopitelné, to samé nastává v případu dobra. Někteří dobří lidé jdou proti původní přirozené myšlence přežití, jak se zdá. Z kulturního hlediska je ten přechod od starozákonního “oko za oko, zub za zub” k novozákonnímu “kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem” opravdu významným a nedoceněným počinem. Řídí se jim někteří jedinci, nikoli společnost. Lidské dobro může též v konání dobra podporovat myšlenka, jestliže budou dělat dobro, zla ubude a vyhne se tak jejich blízkým. Dobro však neexistuje bez zla a opačně (více dále). Částečně je k těmto činům může vést také myšlenka tzv. karmy - buddhistické myšlenky příčiny a následku, zjednodušeně lze říct, že egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Pokud se budeme řídit heslem „chovej se tak, jak chceš aby se ostatní chovali k tobě“, je tu stále dost lidí, kteří nám dobré chování oplatí. Dobro nese ovoce však až v dlouhodobém kontextu.
Abstraktní dobro se zdá být lidskost, za níž odměňováni ani být nemusíme. Nestačí dobrý pocit z dobře vykonaného skutku?
Dobrem a zlem se zabýváme všude. Od počátku věků, kdy šamani rozdělovali božstvo na dobré bohy a zlé bohy, až po dnešek, například po virtuální podobu světa, jako například online hra World of Warcraft, kde můžete hrát za stranu dobrou - Alianci, a nebo za stranu zlou - Hordu.


A tak věřme, že naše veškeré konání je dobré a i když možná nebude, závisí to pouze na pohledu jednotlivce. Nic nemůže být tak čistě dobré, jelikož je nás tu opravdu hodně a každý myslí jinak. Pomáhejme si, ale ne tak, aby ostatní trpěli, a snažme se, aby zlo ze světa částečně vymizelo.Zřejmě je to nesplnitelná myšlenka, ale když budeme věřit a hlavně doufat, společně třeba zlo potlačíme alespoň o kousek, protože dobro neexistuje bez zla stejně jako zlo bez dobra. Stejně jako muž bez ženy a žena bez muže. My všichni jsme součástí našich společných emocí.