SMRT*UMÍRÁNÍ

Lidský život je příliš krátký, některé etapy života nám připadají jako neskutečná věčnost. Je to tak, bolest a utrpení nám přinášejí muka. Ale jsou zde také radostné okamžiky- ty jsou ovšem rychle pryč- jako když mrkneš okem- trvají pouhý okamžik. Těchto radostných chvilek by jsme si měli uvědomovat a radovat se znich. Každý den by jsme si měli říci- děkuji že jsem vstal, nebo děkuji že je venku krásné počasí. Většina lidí se však bojí a neumějí si radost vychutnat. Bojíme se nejvíce o Své blízké, o Svou osobu ale hlavně se většina z nás děsí SMRTI. Smrti by jsme se bát neměli, SMRT je vykoupení od bolesti fyzické i od bolesti psychické. Egypťané věřili že smrt je jen přechod na druhý břeh, kde bude životpokračovat dál. Většina lidí se bojí asi umírání. Umírání je někdy lehké-bezbolestné a krátké. U někoho trvá umírání déle a je pomalé a bolestivé. Přiznám se že i já se bojím umírání a smrti. Nejvíce se bojím toho UMíRÁNÍ. Nechtěla bych umírat sama v nemocnici- deprimována bílím stropem. Nechtěla bych mít bolesti. Chci odcházet s lehkostí v srdci. Chtěla bych umírat obklopena rodinou. V mé práci se setkávám s tou zubatou často, možná víc než bych chtěla. A většina lidí umírá dlouze a umírá bez rodiny. Pokud najdu odvahu tak je držím za ruce a hladím je, i když si myslíme že už nevnímají. Snažím se na ně mluvit. A někdy přemlouvám tu ZUBATOU HOLKU s KOSOU aby si je vzala rychle. Mluvím na ně i když zesnou. Kdysi jsme se na psychologii učili že mozek po smrti pár minut ještě vnímá. Možná je to hloupost možná ne. Jen jsem se potřebovala vypsat