MS v JAR konečně skončilo!

Tenhle fotbalový svátek má lidi bavit a spojovat, vzbuzovat pocity radosti, štěstí nebo třeba národní hrdosti. Ve hře samotné přinese další posunutí v technice, taktice a strategii, nové trendy, téhle nejpopulárnější hry na světě. Samé kladné záležitosti, násobené mistrovstvím protagonistů – nejlepších hráčů planety (slovo tisíckrát omílané panem Čapkem, t.č. zaměstnaného jako nejtrapnější sportovní komentátor ČT). Opak byl pravdou, troufám si říct, že to byla parodie, vhodná tak leda do Holywoodu. Je mi jedno, že tam přehazovali milióny dolarů lopatama, zase jich pár desítek přidali oproti minulosti.

Už při prvním zápase mi bylo cosi divné: jakési podivné bzučení vosího úlu, velmi intenzivní, násilné, nepřestalo otravovat do konce zápasu. To jsem ještě netušil nic o vuvuzelách, tradičních troubách pořadatelské země. Doufal jsem, že když hraje domácí tým, musí je povzbuzovat místní fanoušci, v pořádku, nic proti. Jenže omyl. Další zápas, znovu vosí úl, snad horší a horší. Nebudu to napínat, jen v utkáních Anglie trouby mírně ustoupily popěvkům rowdies. A to se nezmiňuji o dalších technických raritách, jako třeba naprosto nekvalitní hrací plochy, míč sice s pěkným názvem Jo´bulani, ale kvalitou jak ze sekáče, pobíhajícími fanoušky na hřišti, i při finále zaútočili na trofej…

Ale k fotbalu samotnému. Začnu koncem, čili „Velkým finále“. Aktéry byli na rozdíl od minulých šampionátů ne fotbalisté, ale jakási kombinace hráčů ragby a bojovníků kung-fu, reprezentace Holandska a Španělska a jeden karetní nadšenec, který vynášel co pět minut. Neboť, co jiného jsme mohli vidět na hřišti při fotbalové události, na kterou se těší celý svět čtyři dlouhé roky? Fotbal tam nebyl, možná s bídou kopaná… Obě strany měly už první poločas dohrávat o devíti hráčích a střelec vítězného gólu ho nikdy nemohl vstřelit, neboť se měl třicet minut sprchovat v kabinách! Za takové nesportovní chování se vylučuje dokonce i v naší lize.

Mistr. Španělsko. Antifotbal. Tady si chci odplivnout, omlouvám se na dálku Italům za nezasloužený minulý titul. Ti taky nepředvedli nic moc, ale aspoň neuspávali diváky u televizorů. Ta ragbyová taktika, kde se smí přihrávat leda dozadu a radši dvacetkrát a hodně nakrátko… zde se nabízí kacířská myšlenka: zlatí Rehhagelovi hoši. S těmi byla aspoň sranda. Co na hře Španělů, potažmo Barcelony a spol. vidí svět, to je mi záhadou? Osm gólů na cestě za titulem je výmluvné samo o sobě. To nasázelo Portugalsko málem soupeři v jednom zápase. Jestli se touhle cestou má vydat světový fotbal, tak nás pán bůh ochraňuj. Je však uklidňující, že nevydá, neb je vymyšlená protitaktika, pan Ottmar Hitzfeld ji s úspěchem vyzkoušel v zápase základní skupiny.

Finalista. Holandsko. Evidentně tenhle turnaj nezastihl tým zcela v pohodě, jinak kdoví…přesto se doplácal do finále, což napovídá o ohromném potenciálu. Ke cti jim slouží, že když na ně koukala královna/princezna, bojovali jako lvi – akorát, že utržení z řetězu. Fauly se i na videu s odstupem jeví jako kriminální činy, svému finálovému soupeři byli víc než zdatným partnerem, s tím rozdílem, že ti jeli přes mrtvoly.

Úroveň většiny zápasů ve skupinách značně pokulhávala za běžným standardem, který známe z jiných mistrovství světa či Evropy nebo třeba z Ligy mistrů, to je bez diskuse. Několikrát jsem se nechal slyšet, že je škoda, když nemůže nastat situace, kdy by ani jeden tým nedostal bod. Velké zklamání pro mě byly třeba i výkony afrických týmů. Čekal jsem útok na pozice kolem semifinále a čtvrtfinále, slabota. Na to, že se hrálo na domácí africké půdě…

Malá vsuvka o božích mlýnech. Francie neměla na turnaji hrát – vypadla ve skupině. Známe všichni tuhle odbíjenkářskou kauzu. Italové? Byli tragičtí už na minulém MS – a šupem domů! Slovensko, Paraguay, Slovinsko – jedno vzedmutí je proklatě málo, co tam mají, co pohledávat!

Odborníci ve studiu. Česká televize má vyjímečný talent vybírat do svých studií MS tzv. odborníky na slovo vzaté (čestné vyjímky, jako třeba když komentuje atletiku Tomáš Dvořák, se vyskytly i zde). Od základních skupin nám bylo vtloukáno do hlav, že evropský fotbal je na ústupu, naopak jihoamerický vládne světem. Nagelovaní mladíčci nejrůznějších barev, vzrůstu a stylu byli najednou hvězdami turnaje. Média a naši zmínění experti zapomněli na jeden zásadní fakt, že výsledek se musí vykopat na trávníku silou vůle a umem, nezměrným úsilím, nikoli články v novinách. A počínaje osmifinále se favorizované jihoamerické týmy začaly vytrácet jeden po druhém, až se do semifinále dopotácel jediný, samozřejmě unfér zákrokem ve 120 minutě nastaveného času v utkání s Ghanou. Jen se malinko spletli - mistrovství světa v házené se hraje v jiném termínu! Ano, Uruguay je malá sympatická zemička se sympaťákem Diegem Forlánem – vše odpuštěno. Ovšem, co na této situaci zaráží mnohem víc? Pan Táborský, expert ve studiu, hráče za ruku na brankové čáře pochválí! Ano, opravdu ho chválil i s vysvětlením pro nás nezasvěcené hlupáky, co nevíme nic o taktice. Udělal by to každý, nabádal. Jen se divím, že tak vehementně odsuzoval před čtyřmi léty Zinedina Zidana za hlavičku do hrudi soupeře. Uruguay ano, Francie ne? Podivný metr.

To byli experti!!! On se tentokrát nevyznamenal ani můj jediný oblíbenec a autorita největší, pan Bosák, nechal se ve finálovém utkání strhnout a zcela nepokrytě fandil hráčům z Pyrenejského poloostrova. To u něj nebývá zvykem.

Ještě rozhodčí a jdem na to pěkné. Rozhodčí jsou tragédie vždy a tentokrát se nenechali zahanbit. Ba naopak, předstihli své předchůdce hned několikrát. Pánové, pořiďte si video s naší paní sudí Damkovou, ať víte, co máte na hřišti dělat! Jen pár ukázek jejich královsky honorované práce:
- Míč půl metru za brankovou čarou a gól to není! Anglie - Německo
- Metrový ofsajd v malém vápně a gól to je! Mexiko - Argentina
- Kopanec do hrudi a červená to není! Karate Kid De Jong
- Zakopnutí míče do brány po odpískání a nic to není! Rošťák Robben
- Dva zásadní neuznané regulérní góly USA!
- Povalení protihráče po odpískání a nic! Hovado Iniesta
- Dvojnásobná hra rukou Brazilce a gól! Čestný Fabiano. Zde se hodí druhá vsuvka o božích mlýnech…Další zápas byl jejich poslední.

Korea, Japonsko, Uruguay, sympatický elán na hře týmu z USA a především jedinečné omlazené Německo, to byly týmy, které chtěly a taky hrály fotbal! Özil, Khedira, Honda, Lahm, Forlán, Drogba, Müller, to byla paráda! Lehce zastínilli zubožené, unavené hvězdy s šedesáti zápasy v nohách: Terry, Rooney, čili Anglie, dále Argentina, Brazílie… A nám tihle mladíci dali naději, že lze naordinovat koukatelný fotbal, na který se budeme rádi těšit. Už se zapomíná, že je to taky pro diváky.