Ale ne, už zase?

tak jo...co je???jeden červencovej večer..už mě to zase chytá...pocit, že se něco stane...dobře vím, že se nic nestane...není co by se stalo, ale mám divnej pocit, že jo...jsem ujetá..už sedmnáct let jsem ujetá...šílená!!!!AAAAA.....potřebuju psychiatra...nejsem normální..necítím se normálně...fakt se něco děje a fakt se něco stane....ne...to okno není otevřený, ne fakt není...co?co? Ne....já na ten parapet nepolezu...neštvěte mě...tak jo, já to zkusím, třeba tam bude krásnej výhled na okolí....hej, to klouže...to se mi nelíbí....to mi nedělejte...ne....uklouzla mi noha...ty ruce taky kloužou....ne!!!!!pomoc!!!chyťte mě někdo...prosím, já nechci umřít...proboha, je to osm pater...proč? ne....chci se chytit, chci se vrátit zpátky do místnosti, ale už to nejde.....pomoc....je konec...