pochopit to nejde nikdy

Človek si teprve postupem času uvedomi co je vlasne smrt,v dětství mu to nikdo nevysvětlil a ani nás to nezajímalo protože o nicem takovem jsme nemeli ani ponětí,ted toho ve světe,kolem sebe a dokonce ve vlastní rodině vydí hodne..proč nás rodiče nenaučili jak takové "bežné veci zvládat" ale to nejsou běžne veci je to nejstrasnejsi pocit který človek zažije a nikdo ho na to nikdy nepripravi...zvlast když ten co by nas na to mněl pripravit si vlastne odesel a nechal tu jen hromadku obleceni ktere jeste dnes nedokažu vydět....je to zvlaštní človek celí život o neco usiluje a nakonec leži v malem mramorovem hrobě a nezustane po něm nic jen tech par věci ktere vlastne ani nikdo nepotřebuje,to co lide potřebují je ten co jim tu ty věci nechal....jenže ten už tu neni...každy z nes nekoho stratil,ale stratit mámu...človek strati pocit jistoty,bezpečí a domova...najednou tu neni a nenaucim se s tim žít...