Terapie

Víte, co se mi líbí na psaní? Že máte vždy čas, kdy to dělat. Máte zkoušky, maturitu nebo jen hodně písemek či hodně práce na Nový Rok a biflujete se na ně nebo pořád pročítáte jednotlivé složky měsíců, ale chvílí toho máte opravdu dost a tak místo toho napíšete jeden odstavec, ve kterém použijete například fyziku, protože hrdina padá ze skály dolů a vy víte, že ještě metr a přerazí si nohy, a trochu si pročistíte hlavu a dokonce si to zopáknete nebo naopak se hrdina nezabývá počítáním peněz, protože ví jak je získat.
Kéž by bylo vše tak snadné, ale když se člověk uvolní, tak to jde. A přesně to já dělám. Například příští týden píšeme asi deset srovnávacích prací a tak se bifluju a bifluju, ale před spaním nebo než otevřu další učebnici si napíšu pár řádek ve kterých použiju např. Styl boje vikingů a křižáků nebo novou látku z ČJ - Gramatiky. Je to zkrátka terapie se kterou se nemůže spěchat a to ví hodně lidí, jen si to neuvědomují.
Někteří jí dokonce opovrhují a přenesou si to na nás, ale poté jim můžeme říkat: "Nepřátelé umění", protože terapie je umění a umění často terapie. Jestli vás nemají rádi jako mně, tak to napište a utvořte báseň nebo prózu, vždyť vypovídat se a být přitom anonymní, i když to čtou naši známí, je to nejlepší co může být pro introverty.
A teď filozofická otázka pro vás. Když se nezmiňuji o svých pocitech, tak jsem introvert, ale když o nich píšu, tak jsem co?