Anarchistův sen

Nikdo z nás nemůže žít v minulosti a i budoucnost zůstane skryta. Přesto díky historikům a jiným vědcům se můžeme do jisté míry pohybovat v čase přímo uprostřed pohodlí obýváku. Také si všímate těch změn, které nastaly a nastávat budou nadále?
Vezměme si takovou první republiku, posvátnou modlu demokratů, které bych někdy s chutí chtěl nazvat demokraty snobskými, nutí nás ale stále se do té doby dívat a to má své výhody. A tak mě připadá, že tehdy se lidé lišili v názorech jako ostatně v každé době. Lišili se určitě i v otázkách vkusu. Přesto podíváme-li se na vzhled dejme tomu patnáctilétého dítěte tehdejšího a dnešního, vidíme rozdíl monstrozních rozměrů. Jiné oblečení, účes, výraz tváře, jiné hodnoty a cíle. Když se podíváme, jak vypadala tehdejší generace teenagerů, tak sime mezi nimi najdeme rozdíly v postojích, ale přesto jsou si mnohem podobnější než jejich vrstevnící dnes.
Procházím se po ulici a mám pocit, jako kdyby chodník, po kterém jdu, byl duhovým korzem. Vidím příznivce hip-hopu, vidím metalisty, vidím načančané slečinky, vidím kluky v maskáčích a kousek za nimi hippies, vidím rastafariánské dredaře a skinheady, průvod mladých komunistů, upejpavé a poslušné vedle rebelů, špinavé vedle čistých a čisté vedle extrémně čistých, hlučné a lhostejné, aktivní doprovázené zástupem rezignovaných, a tak jako Pilát volal: Ejhle, Člověk, já si můžu pěkně od plic ulevit: Ejhle, pluralitní a dvacetiletá Slečna Demokracie!
No jo, ale kam to jednou povede?
Já sám jsem stoupenec pestrosti názorů a vyjádření své vlastní individuality, a proto volám po podpoře individualit. Čím více bude svobodných, nezatížených duší, tím více bude anarchitův sen realitou. Čím více názorů, tím více svobody! Čím více postojů, tím více pravdy se v nich ukrývá! Já dnes předpovídám, že bude-li přibývat individualistů, a jen taková společnost, která je vytváří, může se nazývat společností skutečně svobodnou, tím spíše se bude blížit zánik státu a všech jeho struktur. A nebude to jen stát,kdo se bude kácet pod svou vlastní podřezanou větví. Vytvoří se nové náboženství, nová láska, nová manželství a celá země bude jednou. Sobectví nezavládne, protože skutečný individualista nikdy neutlačuje svobodu jiných, protože si, po zkušenostech se stádovitou většinou, umí cenit své vlastní. Celá země bude jiná, protože Bůh už nebude náš Pán, nýbrž náš Otec a Přítel. Kéž hořící keř požehná touze po vlastním názoru a vlastní duši!