Poděkování

Když jsem byl malý, nemohl jsem pochopit, jak velcí lidé a to ne jen tělem, ale i rozumem zdánlivě nesmyslně děkovali úplně všem. Občas jsem měl pocit, že nezapomněli poděkovat i uklizečce z oddělení 35-D a puntíkovanému psu sousedce ob jeden blok. Přišlo mi až hanebné plýtvat tak cenným slovem, které má takovou moc. Jak stárnu a stává se ze mě muž zjišťuji, že jsem to byl JÁ kdo se krutě mýlil.
Možnost někomu poděkovat je dar. A je jedno jestli ho obdrží muž v metru, který tam hraje na kytaru, nebo horká plotýnka – která mě toho naučila tak mnoho. Bohužel se krátí čas a proto poděkuji pouze těm, co jsou mi nejbližší a nejvíc mi pomohli…