Ve znamení škorpióna

Snad je to tím, že jsem znamení štíra. Pravidlo říká, že škorpión je hloubaví, přemýšliví. A možná je to i mým uměleckým jménem Jehlaspichlas, který se snaží uhodit hřebíček na hlavičku a v dané míře se trefím do černého. Je to mé prokletí, anebo naopak? Myslím,
že ne. Jsem rád, že někteří naleznou odpovědi na otázky, co si kladou. Možná tím i vyřeší některé své problémy (a kdo je nemá).
Rád lidi s humorem popichuji a jako bumerang se mi to vrací zpátky. Vzájemná komunikace pomoci si navzájem mezi sebou. Tak vznikají přátelství a škála různých
možností, zároveň však nepochopení, která musíme druhým vysvětlit, abychom nespadli do propasti, neutopili v oceánu, zvaném život.
Zpověď jednoho amatéra, součást jeho života, se kterými by se rád chtěl podělit, taktéž ukázat vážnost sama sebe, coby příběh doktora Jekyla a pana Hyda, jenž každý v sobě skrývá, něco zanechá pod pokličkou, aby „šachová partie“ nabyla dynamičnosti, využít nabízejících se možností, aby hra měla svou přitažlivost a také spád. Snad proto se občas vyjadřuji jako Hrubec, drzoun, čekající na tah spoluhráče, zda přistoupí na jeho styl hry. Snad i proto se
ze zvědavosti pouštíme do role opačného pohlaví, zjistit, co se druhému honí hlavou, stejně jako vím, proč si kladete otázku, proč Vám to tu říkám, snad jako prolog k románu a nechat vás na pochybách, zda ho napíšu, stejně tak jako jste zvědaví, že se vytasím nějakou drsnou poznámkou a ono nic. Nevyzpytatelnost v každém z nás. Pocit, jako byste se stali postavami
v thrilleru Cody McFyadana (viz. jeho hororový psychothriller Vládce stínu – doporučuji, pokud máte rádi Harrisova – Hanibala Lectora). Je to hra na všechny strany, kde není vítězů ani poražených, nekonečný boj s vlastním já a lidmi, co nás obklopují, občas se vyjadřuji jako kniha, encyklopedie. Vykradač od vědců a umělců, od kterých používáme jejich nápady, motivy, protože neexistuje nic originálního,
než naše vlastní forma, názor na věci, které tu již byly vyřčeny, omletá kliše, která všem lezou na nervi.
Proto pomalu tlumím volume, neboť už nemám, co bych
ještě řekl.

Lovu zdar!

S pozdravem Jehlaspichlas!