dopis pro tebe....

Milá babičko,
rád bych ti poslal dopis, dopis pouze pro tebe.
Chtěl bych ti napsat, jak často vzpomínám na peřiny , hluboké peřiny, do kterých jsem k tobě utíkal a schovával se v nich před studeným déštěm či chladivým sněhem a vším tím nečasem, který se odehrával mimo teplo tvého mého opravdového domova.
Mohl jsem snít , dívat se na hvězdy, najít nové světy, krásné, krásnější než kterékoliv jiné...mohl jsem snít o tom, že jednou budu jiný...
Chci se tě zeptat, jaké to bylo, když si každé ráno bosýma nohama stírala tu opravdovou studenou rosu, aby sis vydělala na denní chleba?
Jaké to bylo, být sama holčička v cizím domově, domově někoho jiného?
Myslela si na maminku, když si usínala v cizích peřinách, plakala si často?

Cítím tvé teplé dlaně a starostlivý dech, když jsi nás ukládala ke spánku...
Teď myslím jen na to, že ta hlína tě musí hrozně tížit, mám chuť zabořit ruce, zabořit je tak, že budu moci pohladit tvou tvář.
Moc jsi pro nás, pro mě znamenala.Děkuji ti za to. Dnes už nemůžu, nemyslím, pouze tě vidím jasně před sebou. Díky