Tma

Bloudíme tmou, ztrácíme se v ní.
Hledáme jeden druhého, avšak nenacházíme.
Jaká jsi, tmo?
Jsi tajemná, přitažlivá, záhadná,
naprosto dokonalá a bezchybná, a přesto se v tobě ztrácím.
Nemohu Tě najit – lásko kde jsi ?
Tma Tě naprosto pohltila a vtáhla do svého nitra.
Jsi černá a zlá.
Jsi chladná a krutá.
Jsi i svým způsobem hezká.
Jsi okouzlující a záhadná.
Jsi schopna vše skrýt, a přesto to není tvou hlavní prioritou.
Ale tohle už jsem říkal.
Tak k čemu tě mohu přirovnat?
K temné uličce na náměstí, šumění moře za úplňku, lesní vůni či opuštěnému domku na kopci?
Tak jaká jsi doopravdy?
Jsi jako my...
...jako lidské duše.