O mě a o vás !

Připadá mi že můj život utíká moc rychle a já v podstatě ani neovlivnuju co se se mnou děje... sem čím dál tím víc psychycky rozházenej... Alkohol, hulení, fet... je to jako nekonečnej kolotoč v mým mozku... kterej se nezastaví... začíná to bolet, začínám přemejšlet čím to je, proč to je... a proč zrovna já...? To si za to můžu sám...? Je jednoduchý to svádět na okolí a lidi který člověk považuje za kamarády a časem je potkává... Ostatně, vše se jeví příliž jednoduše, i když celej svět a tudíž i všichni lidi s ním spějou leda tak do prdele... Generace od generace je to horší... Víc drog, víc chlastu, víc machrování, nadávání a neúcty ke všemu, co tady jiní lidé vytvořili pro ně, aby se měli líp a nemyslim ani tak hmotný věci, ale mnohem spíš morální a slušnostní zasady. Otázky cti a hanby, ale i chvály a porozumnění... Úbytek řečnických, logických a koneckonců všech schopností mi příjde s plynoucím časem zcela zjevný. Z lidí se stávají stroje, je to smutný. Copak tady za sto let budou jen samý omezení hotentotové..? O tom by se asi dalo polemyzovat, ale já mám svůj názor. Podle mě to tady všechno spěje do hajzlu, ať si každej říká co chce. Dyť to vidím... Čím dál tím hůř... Víc válek, víc násilí ( a to globálně).... Víc zla... jednou to dojde do takový míry kdy už s tím nepůjde nic udělat a co potom...? A kdo to změní...? NIKDO. Proto na to seru, když stejně vím že tenhle svět půjde do kelu... Proč bych se měl snažit...? V jakýmkoliv ohledu...?
Jestli mě to mrzí? Už je mi to u prdele, smrti se nebojím a asi ničeho vlastně...Vždyť co je skutečný...? Zažil sem si s životem svý a vím že ne všechno může člověk ovlivnit a vylepšit, i když hrozně chce...