Už je pozdě

Říká se, že chlast ti uleví. Ne. Když jsi zoufalý, nikdy nepij. Nikdy. Možná, že si jen namlouváš, že je ti dobře. Ale v nitru tě smutek chroustá. Až nakonec, když už smutek nebude mít co chroustat, přijde deprese. Uvědomíš si, jak je ti zle, co jsi provedl, a že chlastem nic nevyřešíš. Opravdu nevyřešíš. Stejně se napiješ. Ze zoufalství. Tentokrát to nedopadne dobře. Pořád budeš mít na srdci, že máš v sobě smutek a depresi. Stejně piješ dál. Potom, co toho v sobě budeš mít opravdu hodně, zapomeneš na všechno. Začneš si myslet, že chlast je vlastně dobrej. Není. Napiješ se znovu. Všechno je ti jedno. I to, že naproti tobě, jede obrovský náklaďák. Roztáhneš ruce a řekneš: "Sbohem!". A potom už se jen směješ a pláčeš, a myslíš na to, že nikomu nebudeš chybět. Budeš. Myslíš na to, že až tu nebudeš, svět bude lepší. Možná. Myslíš na to, že jsi teď přece nemáš stát na silnici a plakat. Ne, opravdu ne. Myslíš na to. že jsi měl utéct, a nestát. Teď je ale pozdě. Teď už nemyslíš na nic. Teď jen vidíš náklaďák zespoda, a cítíš ohromnou bolest. Teď, se ti už pomalu zavírají oči, a chceš toho ještě tolik říct svým blízkým. Ale je pozdě. Už necítíš nic. Už jen ležíš na silnici, a možná ještě slyšíš řidiče, jak volá záchranku. Cítíš pod sebou tu velikou kaluž krve. Už nemůžeš říct všem, jak ti s nimi bylo dobře. Chceš se jen naposledy podívat na svět a rozloučit se s ním. Snažíš se otevřít oči, ale nejde to. Je pozdě. Už se nemůžeš naposledy podívat na svět, měl jsi na to myslet dřív. Ne teď. Teď už ale nemyslíš na nic, už ani nic neslyšíš, ani nemyslíš na své blízké a ani na svět. Už jen ležíš a přestáváš dýchat. Už nedýcháš. Najednou cítíš velikou úlevu a myslíš si, ze jsi přežil. Zvedáš se a snažíš se vysvětlit řidiči že je vše v pořádku. Ale on jen sedí na obrubníku. Tečou mu slzy a opakuje: "Zabil jsem člověka. Zabil jsem člověka.". Začneš se smát, a položíš mu ruku na rameno aby si tě všiml. Nic. Říkáš že se nic nestalo a že jsi v pořádku ale opět nic. Rozhlídneš se kolem sebe, a zahlédneš se ležet na silnici v kaluži krve. Potom ti to dojde. Víš že se ztrácíš. Necítíš své nohy. Ještě nechceš odejít. Naposledy se podíváš na nebe a na svět kolem sebe. Nic. Už neexistuješ. Nic se neděje. Nic.