Liebe und Hass - Úvod

Mezi láskou a nenávistí ční bezedná propast. Má ale své břehy tak blízko u sebe, že normální člověk může stát každou nohou na jednom, rozkročen nad touto propastí.

Upřímně vzato netuším, jestli jsem toto prohlášení vymyslel sám, nebo jej jen někde slyšel a možná poupravil. V druhém případě bych si jej totiž nerad přivlastnil, nicméně jej používám dost často a vrylo se mi pod kůži…ač jej někdy pro větší zábavu společnosti doplňuji hláškou o močení do oné propasti.
Myslím si, že je v tom spousta pravdy a láska s nenávistí mi připomínají taková dvojvaječná dvojčátka, která, ač naprosto nepodobná, a často se negující, jsou si neuvěřitelně blízká. Na vlastní kůži jsem zažil chvilky, kdy se jistá, pravda, poněkud lehčí forma nenávisti změnila v lásku. A všichni jsme nejspíše zažili i situace zklamání se v někom, kdy se z lásky stávala nenávist.
Obě byly často popisovány, jednotlivě nebo i obě v jednom díle zároveň; literárním, hudebním a v dalších formách umění. Nejspíše proto, že v plné síle mají obě velikou moc a v určitých směrech představují dva nejsilnější protichůdné lidské pocity.
Ale tyto dvě abstraktní veličiny nemusí nutně fungovat jen na dva lidi, někdy nemusí na lidi fungovat vůbec. Někdy mohou být velmi obecné, jindy se zase vztahují k věcem nebo prožitkům.
I do mých dílek se vkrádají často, povětšinou ve smyslu lidských pocitů, a tak jsem se rozhodl pro jejich spojení do jedné prozatím virtuální sbírky. Jedná se o ty výtvory, z nichž oba pocity asi nejvíce vykukují. Ve snaze o jejich vyváženost (nebo proto, že si rád hraji) jsem z již napsaných i zamýšlených básní vybral tři kousky o lásce a tři o nenávisti. Ke každému pak ještě jednu krátkou úvahu. Na oba city se dílka dívají z lehce odlišných pohledů, možná i proto mi přijdou následně spojená trochu vyváženější. Osobně mohu říci, že nápad na jejich seřazení a spojení do tohoto celku mi u nich otevřel jistou novou dimenzi, tak trochu jiné vyznění. A protože vy jste většinu z nich měli šanci na Literu číst už před oficiálním vytvořením a spuštěním sbírky, doufám, že toto vyznění vycítíte také. Nebudeme si nic nalhávat, jako tvor hravý mám rád, když se z jednotlivých střípků poskládá mozaika, která jimi byla původně zamýšlena, ať je to u filmu, literatury, koncepčních alb v metalu a tak dále a dále… (Ano, kdysi jsem skládal puzzle…)
Takže bych to už jen uzavřel druhým prohlášením, které do jisté míry všechna zařazená dílka dokresluje, a jsem si jistý, že ve svém okolí jsem je jako první začal používat já:

Je zvláštní, že díky některým nevysvětlitelným antipatiím nikdy nemůžeš milovat všechny kolem sebe. Za jistých okolností ale můžeš všechny nenávidět.

PS: Jen pro české obrozence a zastánce české řeči. Hlavní název jsem uvedl v, u nás, stále ještě lehce opovrhovaném jazyce. Jazyk ale podle mne nemůže za dějiny národů, které jej používaly. A pokud někdo němčinu neužívá s kadencí kulometu, nebo jako když na vás štěká armádní oficír, nýbrž s náležitým, rozvážným a správně zabarveným přednesem, jedná se o velice důstojný, silný a svým způsobem krásný a emotivní, ač velmi tvrdý jazyk.