Nějaké nechutné

Zima je všude. Zalejzá pod nehty, pod kůži. Dneska mi dokonce lezla i do nosu. Tak jsem snědla jablko, ale byl tam červíček, v klidu si tam žil a já ho rozkousla na dvě narůžovělé půlky. Chtěla jsem i dnes filosofovat, ale ten nechutný pohled mi to nedovolil. Soustřeď se! Basy tu duní, až vyleze babička, bude se zlobit. Prej jí pak drncaj zuby. Nu což, není mi 15, klidně to ztlumím. Nechci totiž vidět další nechutnou věc. Věci… se vlastně povalují všude. A támhle kvete čaj. Je to nechutné. Stejně jako to, jak se teď šťouráš v nose. Hlavně to prosím nejez. Děkuju. Nashledanou. Běžím ulicí, pro salám. A ačkoliv salám nejím, dneska ho s chutí sním. A co s tím? Prostě ho sním. A dál s tím, až ho sním nic nebude. To je hodně nechutný. Možná víc než ten červ. Ale možná taky ne. A pak vidím přání k narozeninám. Prej hovno. To potěší. Po zdi leze bubák, trochu se ho bojím. Jí totiž nechutně starou sušenku. A nabízí mi kousek. A včera mi tu dobrou čokoládu nenabídl. Je to zmetek. A někdo píše. Čtu oplzlý text. Kde je ten křížek? Nechci číst nechutnosti po obědě. Možná si zdřímnu, stejně je venku nechutně. Ostatně jako vždy. Jdu snít nechutné sny. Děkuju a nashledanou!