Dlouho jsem tu nebyla

Konečně spinká a manžel je poprvé od svatby v noci pryč. Nějak nevím co s časem. Sedím tu po tmě a tak mě napadá,že jsem tyhle stránky strašně dlouho neotevřela.
Přečetla jsem si pár úvah a dostala chuť taky zase něco napsat.
Dřív když nebylo dítě jsem chodila všechno řešit na mejdany. Jedna párty a bylo po problému. Spousta alkoholu udělala své.
Dneska nepiju. Za těch 20měsíců jsem byla někde dvakrát a vlastně to pokaždé stálo za prd.
Už se nedokážu bavit jako dřív,mám zábrany a ty jsem tehdy nemívala.
Něco se se mnou stalo, asi zodpovědnost. Možná ta mě zachránila od těch mých večírků.
Je mi tak nějak smutno, normálně bych se měla chuť napít, ale dneska vůbec ne. Vlastně už tu chuť vůbec nemívám a jak po ní občas toužím, aby mě přepadla.
Mám pocit, že jsem se někde zasekla. V čase.
Pořád jsem chtěla být starší a teď už stárnout nechci i když jsem ještě dost mladá.
Potřebuju něco dělat, chytit druhý dech. Nemám sílu a vůli, tolik mi toho chybí.
Aspoň, že dokážu psát,občas, něco.
Půjdu čekat až manžel příjde. Říkal, že za chvilku je doma a už je to 9hodin co je pryč.
Díky,tak zas někdy!