Filozofování o mém životě

Už mě zase přepadá. A kdo? Samota. Sedím v pokoji, poslouchám Haberu a přemýšlím, co asi dělají jistí lidé. No ve většině jsou to holky.

Pokládám si jisté otázky a záhy se na ně pokouším odpovídat.

Proč kluci neumí vyjádřit city narovinu? Nebo se o to aspoň pokusit? To jsou asi dvě nejtěžší otázky, které si člověk může položit. Včera mě bylo na duši tak špatně, že jsem přemýšlela i na tu jednu věc, kterou jsem si myslela, že mě nikdy nenapadne a to, že si něco udělám. Ale nevím, zda bych to dokázala. Ale jedna dívčina mi napsala, co byla se mnou na jedné hodině navíc ve škole, ať si nakreslím terč osobnosti. Proč zrovna to? Tohle se dělá hlavně s lidmi, kteří chtějí páchat sebevraždy a já měla takové představy včera.

Aspoň trošku mi to včera pomohlo. Ale prostě mi chybí jistí lidé ze školy, jsou ode mě daleko. A tady doma není asi nikdo, kdo by se ozval. No nevím. Vím, že jsem vždy byla samotář, ale teď se to nějak obrátilo a já potřebuji lidi, kteří tady nejsou.

A proč?? Na tuhle otázku si nedokážu odpovědět. Taky ve mě uvnitř padají otázky proč zrovna já? Proč já nemám kamarády? Co dělám špatně? A tak, prostě takové hodně velké filozofické otázky, na které nevím ještě odpovědi, nebo je těžké si na ně odpovědět. Doufám, že se to, co nejdříve změní a nebo, že si zase zvyknu, co nejdříve na tu samotu. Uvidíme co přijde dříve.