Ipse Alimenta Sibi (Sám sobě potravou)

Vesmírná loď Kolonizátorů dospěla těsně k oběžné dráze planety, která byla cílem dlouho dopředu plánovaného osidlování. Bytosti, které tuto planetu před několika tisíci lety zmapovaly, byly docela překvapeny vývojem situace tvorů, kteří planetu obývali.
,,Ač s nelibostí, musím uznat, že sázku jsi, na rozdíl od očekávání většiny, vyhrál.“ pronesl Alfa směrem k Omikronovi. ,,Ti parazité se zatím skutečně nevyhubili, ačkoli jejich počínání k tomu nevyhnutelně směřuje; trvá jim to déle, než jsme čekali. Vzhledem však k naprosté nesmyslnosti jejich ,,smyslu života“, bude vhodné jejich sebedestrukční sklony urychlit, v zájmu našeho Vyššího cíle. Připravte prosím patřičnou epidemii pro jejich genom.“ Pokynul směrem k nejmíň početné, Eliminační skupině. Stávalo se to zřídkakdy, aby Bytosti život hubily – zpravidla se s ním buď naučili žít v harmonii, vzájemně se doplňujíc svými přednostmi, nebo jen co nejnenápadněji ovlivňovaly jeho vývoj k Vyššímu Principu Bytí. Občas však, tak jako teď, narazily na tvory naprosto nepotencionální pro jejich hodnoty. Tehdy nastoupila Eliminační skupina, která vyhledala co nejvhodnější (tj. nejrychlejší a zároveň ostatním formám života co nejméně škodlivý) způsob, jak nesmyslné tvorečky zničit. Skupina se už už vydávala do laboratoří tvořit co nejefektivnější epidemii, když přišlo hlášení skupiny Pozorovatelů. Přestože svůj úkol vykonávali zde jen několik málo minut, dovedly už dokonale zmapovat nejprimárnější děje tvorů, kteří byli Bytostem překážkou. Hlášení znělo stroze: ,,Eliminační, nenamáhejte se, přiletěli jsme přesně včas.“
Poté se desítky dosud vypnutých obrazovek začaly zapínat a zjevovat nejrozličnější záběry z děje na planetě, z nichž ten dominantní byl na obrazovce ústřední. Spousta Bytostí nejdříve nechápala smysl sdělení Pozorovatelů a nechápavě v monitoru sledovaly tvora, jež jediný měl tu čest být středem jejich pozornosti. Tvor kráčel naprosto odhodlaně k jeho druhům, sedících před nesmyslně velkým terminálem a zadávali poslední příkazy do konzole. Odhodlaný tvor dosáhl svého cíle a během pikosekundy změnil absolutně běh tohoto světa – Člověk stisknul červené tlačítko.
Vzápětí se ústřední obrazovka rozdělila na čtyři části, větší než ostatní, přesto však už ne tak primární – pro Bytosti bylo vhodné sledovat více spolu souvisejících záběrů zaráz, než jeden jediný. Mohly teď sledovat kteroukoli ze stovek obrazovek a učit se, co je to Hloupost. Další lidé zmáčkli své červené tlačítko dříve, než se projevil v plné míře efekt prvního. To ovšem netrvalo příliš dlouho. Během řádově několika minut se první pětina planety změnila v naprosto neobyvatelné, totálně zpustošené místo. Další tři pětiny se k němu vzápětí přidaly – zbyl jen prostor, který už před všemi čtyřmi explozemi jaderných bomb neobyvatelný byl.
,,95% tvorstva planety bylo definitivně vyhubeno, další 3-4% zemře nevyhnutelně v několika následujících týdnech.“ oznámili Pozorovatelé. Alfa byl zklamaný – stačilo přiletět o něco dříve a ta krásná planetka mohla sloužit jejich Vyšším cílům. Nebo měli přiletět o několik století až tisíciletí později, kdy by se jim naskytl úplně jiný pohled. Takto však mu bylo krajně nepříjemně – kdyby se své emoce nenaučil již dávno plně kontrolovat, buď by ztráty těžce litoval, nebo by zuřil. To, že se tvorové navzájem vyhubí, bylo pozorovatelné z jejich extrémně parazitního způsobu života již před čtyřmi tisíci lety. Ale nemuseli s sebou brát všechny ostatní, originální, pro Bytosti zajímavé formy života.
,,Jaké jsou aktuální podmínky pro kolonizaci?“ zeptal se Alfa, nečekaje příliš příznivou odpověď. Taky že ji nedostal. ,,Vzhledem k vysoké koncentraci radiace, extrémně kolísavých teplot a…“ začal pozorovatel. Alfa ho rychle přerušil - ,,Kdy? Jak?“ ,,Bude nejvýhodnější počkat několik dalších tisíciletí, než regenerační proces planety sám uvede do pořádku nejprimárnější systém její funkčnosti. Množství prostředků, nutných pro aktuální revitalizaci planety, je neúměrný k jejímu využití.“ Zestručnil pozorovatel svoji odpověď jak jen to šlo, mírně dotčen Alfovým hrubým přerušením jeho předchozí věty.
,,Tak tedy vyražme k další, osmistéšedestáté potencionálně obyvatelné planetě. Tady už jen ztrácíme Čas.“ nařídil Alfa, s velmi, opravdu velmi slabě pozorovatelnou smutnou intonací. Vesmírná loď se začala vzdalovat, zpočátku relativně pomalu, v rámci minut však nabírajíc rychlost několikanásobně překračující rychlost světla. Bytosti celé ty dlouhé minuty, než soustavu opustily, sledovaly monitory s obrazem absolutně nesmyslné zkázy. A učily se – učily se, proč nebýt Hloupé, proč nebýt Zlé.