Dialog vědomého s nevědomým

Co tě ke mě přivádí?
Mám bolesti a velké trápení...proč zrovna já?
Ano,i já mám bolesti a trápení - a přijímám je jako součást vývoje...
Ale ty nemáš takové jako já...nic jsem nikomu neudělal...vždy jsem všechno myslel dobře...
Ano, i já jsem mnohdy cosi myslela dobře a vím, že bolesti mají svůj skrytý význam pro můj vývoj...
Ale já jsem myslel,že mi pomůžeš...že mě zbavíš mých bolestí...
Ano, pomohu ti...ukážu ti,jak se svých bolestí můžeš zbavit ty sám...
Ale já to neumím...pomoz mi ty...
Ano, umíš...pomohu ti pochopit a procítit,jak ti může být bez bolesti...a pak dostaneš rady, co změnit...
Ale já nechci nic měnit...jsem takhle spokojený...
Ano...tak proč máš takové bolesti a proč ti vadí,když jsi spokojený?
Ale já nechci nic měnit, chci jen abych neměl žádné bolesti...
Ano...ale pak ti nemohu pomoci já ani nikdo jiný...
Ale jak ty můžeš být spokojený a klidný,když máš bolesti a trápení?
Ano, mohu...přijímám je jako impuls ke změně svého postoje k životu-Bohu.
Ale já mám postoj k životu Bohu správný...
Ano, a věříš v život - v Boha?
Ale samozřejmě že věřím....
Ano, a věříš mu, že tě uzdraví v ten správný čas?
Ale já chci být zdravý hned!
Ano,ale to je tvé chtění...pak nevěříš v život-Boha,ale ve své chtění...
Ale proč má ten druhý spoustu peněz, je šťastný a nemá bolesti?
Ano, on si prochází zrovna jinou součást Cesty,kterou ty jsi třeba už dříve prošel...
Ale já jsem v tomhle životě jen bolavý a nešťatný...
Ano,ale byl jsi zdravý a šťastný třeba v životě minulém...
Ale já chci být zdravý a šťastný už teď...
Ano, pak se probuď...vystup z role oběti a nevyžaduj na druhých,aby nesli tvé kříže...
Ale já mám bolesti, nemám na to sílu...
Ano, a právě to máš změnit...postavit se k bolestem jinak...pochopit je...pak odejdou i s příčinou...
Ale já přišel za tebou,abys mi moje bolesti vzal...
Ano,ale zodpovědnost za sebe neseš ty sám...rozhoduješ se ty sám...probudím tvou sílu a ukážu ti cestu...ale šlapat musíš sám...
Ale já nevím jak a kudy...
Ano,soucítím s tebou... je to pro tebe nové...pak vykroč dopředu a přestaň se chytat stébel cesty...jdi sám...
Půjdu tiše vedle tebe a když klopýtneš,podám ti pomocnou ruku.Když budeš mít žízeň,podám ti sklenici vody.
Když odbočíš na jinou cestu, trpělivě na tebe počkám na první křižovatce...
Ale já chci,abys mě nesl...věnoval mi stále pozornost...byl tu jen pro mě...dlužíš mi to...
NE.
Jsem sama sebou a mám své vlastní lekce, svou vlastní cestu.Naše cesty se mohou setkávat či míjet,mohu se stát tvým průvodcem,ale nedlužím ti nic.Už vím, kým jsem a přeji i tobě brzké probuzení.
Nemohu tě již dále podporovat v roli oběti,držet svou vlastní silou nad vodou,protože máš svou,kterou se bojíš z pohodlnosti použít.
Nechci ti věnovat sama sebe,máš sebe.Nechci nést tvůj kříž, svůj jsem si už poctivě do cíle donesla a nechala jej rozpustit.
Teď je řada na tobě, budeš-li chtít.
Ale proč jsi ke mě tak bezcitná?
Jednou ,až se probudíš, poznáš, co je pravý CIT....to co po mě žádáš, je jen iluze sktrytá pod rouškou manipulace tvého ega.Pak procítíš svou pravou Podstatu a pochopíš, kdo tě jen udržoval v iluzích pro své dobro a kdo měl zájem na tvém opravdovém osvobození...
Ale já se cítim ukřivděně,zklamaně,bezmocně...
Ano, toto je již tvá hra...a je jen na tvém rozhodnutí, kdy se rozdhodneš z ní vystoupit...je na tobě, kdy přestaneš vzdorovat a otáčet se k vlastnímu světlu zády...budeš-li chtít,jsem tu pro tebe...
Cesta k zlatému slunci je náročná a mnohdy bolestivá,ale přímá...
Radka - zlatesvetlo