Sněhová závěj

Bílá čepice schovala všechno, co jsem kdy měla ráda. Je mi smutno. A bolí mě uši z toho, jak padá sníh. A ráno se probudím a zamrzlá tramvaj mi říká, že jsem měla zůstat v posteli. Povzdechnu si a vracím se zpět. Ráno co ráno, den co den, nejdu dopředu. Nemůžu se dostat přes tu sněhovou závěj, buší mi srdce, jsem tu uvězněná! Pomoc! Člověk jde kolem, směje se mi a ukazuje svým zkrouceným prstem. Pak se otočí a sněhovou závěj ladně přeskočí. Naivně běžím za ním, za tím ošklivým posměváčkem a napodobuji jeho ladné přeskočení. Skončím na zemi. Se slzami v očích se vracím zpět. Další den. Sama. Bez lidí. Na stejném místě. Nemůžu se hnout! Slzy se kutálejí, cítím, jak jsou horké, protože mi zahřívají promrzlé tváře. Stojím nad sněhovou závějí a pláču. Nepláču potichu. Pláču nahlas a všichni se otáčejí. Babičky s pomeranči pohoršeně kroutí hlavou. Malí chlapci se mi smějí a malé dívky v růžových čepičkách pláčou se mnou. A ženy i muži mě přehlížejí, vrážejí do mě a pospíchají. Pospíchají v tom čase, který se právě zastavil. Vločky se zastavily těsně před dopadem, ale oni to nepostřehly. A tak pláču dál… Nad spěchem. Nad úsměvem. Nad pohublými dětmi. Nad básníkem, kterému došly slova. Nad mužem s omrzlými prsty. Nad prasklou strunou od houslí. Nad modřinou u oka. Nad zlodějem, co si ukradl a schoval svědomí. Nad lidmi, co se nemilujou. Nad Vánocemi. Nad Bohem. Nad láskou. A když zjistím, že jsem vyplakala všechny své slzy, zjistím, že cesta přede mnou je volná. Žádná závěj, žádné uvěznění. Vykročím nejistým krokem. Tolik jsem chtěla jít vpřed. A teď když mám tu možnost, mám strach. Mám strach, že potkám úsměv, spěch, děti, básníka i muže, kterému je zima. Bojím se, že spatřím zničení housle, modřinu u oka i zloděje, který si ukradl svědomí. Že uvidím Vánoce bez radosti. Bojím se Boha a lásky.
Neuvěřitelně se bojím, že až všechno tohle potkám, nebudu moct s tím sama nic udělat. A v dálce jsem uviděla Tebe. Těšila jsem se, že na všechno budeme dva, že mě chytíš za ruku a provedeš mě tím smutným světem. Ale Tys mi utek