smutek

Není mi dobře.Je tak smutno na srdíčku,všechno tak bolí.Jenom člověk dostává od života rány,pak si připadá k ničemu,jako by už pro něj na tomto světě ani nebylo místo.Nemáš kam jít,pořád jen voláš o pomoc.Jen na tebe každej hází špínu a je to čím dál těžší,i kdybys udělal cokoliv,pořád je to málo a nebo špatně.Jen to tíží,nemužeš se už ani zvednout,jen bezmocně ležíš čekáš na další špínu,co kdo na tebe hodí.Co ti zbývá...přemýšlíš už i nad tím posledním.Čekáš až se otevře brána a někdo natáhne ruku a vytáhne tě z té špíny ven....jednou to příjde.Já vím...otevře se nebe.Bude tam krásně,plno ptáků,květin,a dobří lidé,co našli už svou cestu.Někdo mě dovede k vodopádům,kde ze mě všechnu tu naházenou špínu voda smyje,a já vstoupím do té krásy čistá.Bude tam hezky,bude hrát tichounko hudba,sluníčko tam bude hladit jemně paprskama,lidi na sebe budou hodní.Počkám.Nic mi stejně jinýho nezbývá,jednou to světlo uvídím a tu ruku taky....ted volám já...prosím,podej mi tu ruku.Nechci moc,jen v klidu odejit.Najít klid,slyšet vlídný slovíčka.Není to zase tak moc ,co po tobě chci.Tak natáhni tu ruku ke mě a pomoz mi.....