Online

vše co mělo být řečeno už bylo řečeno a co mělo být napsáno už taky bylo napsáno. co mělo být nazpíváno už nazpíváno bylo a záhráto a vymyšleno taky.
dneska je těžký najít někoho, jako umělce, kdo by nás oslovil... tím způsobem, kterej hejbe dějinama lidstva, to jméno, který znaj i chudý děti v Africe...
má cenu se vůbec snažit? aby lidi pochopili? teď už fakt nevíte, co si o kom myslet, každej je tak hrozně moc nevypočitatelnej, jednou řekne jedno, podruhé druhý, stejně jako jedna z učitelek, která začala dělat přednášku o lidech, kteří píší na internetový literární stránky a myslí si, že když napíší, co ten den dělali, že je to umění... a v zápětí nás nabádala, ať si píšem do šuplíku a zkoušíme to.
tak mě vrať zpátky pevně nohama na zem, ať vím, jestli to tu zrušit a nebo se dál snažit a třeba časem najít cestu, jak oslovit lidi?
jak to funguje vlastně, ten svět?
nějak jsem na to pořád nepřišla, ale mám takový tajný podezření, že to není jak v pohádkách, ale to se mi vůbec nelíbí, tak si ho nebudu připouštět.
potřebuju pomoc, jak se prokousat dál. rozhodnutí...rozhodnutí...nerada se rozhoduju, ale kdo jo?
berete co přichází? já to tak dělat nechci...i když vím, že stejně budu jen pořád přežívat
proč život není trochu vzrůšo?
nevím. a asi mi to nikdo nepoví... shit, shit, shit,
stejně je to všechno divný. hlavně lidi. nikdy je nepochopím, proč někdo nemůže být jak já, aby chápal co říkám, nebo aspoň poslouchal, občas?
ne od toho jsem tu vlastně jen já...
a já? já mám tenhle online deníček přece..
tak bílej papíre - nebo něco, co dřív papírem bývalo a teď se to stalo obětí moderní techniky a je to jen okýnko, kam se něco naťuká - to bude asi všecko... lidi lžou, pořád!
ale jen mi řekni... co je to svět? co? hm?
tak budu čekat na odpověď... dokud neumřu :) počkám si... neboj...
....