Dopis pro Veroniku

Ahoj Veroniko,

Tak jsem se opět dotkl střípků tvého hlasu, až se ve mne probudila touha tě vidět. Ovšem, nebude to jen tak. Samozřejmě se ti nechci vnucovat a přijít neohlášen a nepozván. a tak jsem si řekl, že až za tebou přijedu, musím vymyslet ten nejlepší způsob návštěvy a tak jsem si pro tebe trochu komické, trochu romantické, možná že i trochu smutné variace příchodu, které bych si přál uskutečnit někdy v budoucnu. Chtěl bych tě poprosit, zda semnou budeš komunikovat a poradit mi, jakou si mám připravit variaci příchodu a pozdravu (samozřejmě pokud budeš chtít). Hodně Štěstí.

Tak tedy Variace č.1 "ROMANTICKÁ"

Na jaře, kdy začnou pupence pučet na stromech a květy vonět na keřích, kdy začnou ptáci poletovat a zpívat ty nesladší melodie, tehdy za tebou přijedu obejmout tě.

V Sobotním odpolední, mé kroky zajdou do květinářství pro jednu červenou růži bez trnů. Ještě předtím koupím bonboniéru s Mozartem a nechám jí zabalit do papíru s hudebním motivem. Vyžehlím si sváteční košili, kalhoty i boty setřu hadříkem. Vyjímečně se učešu. Nasednu do auta, do rádia vložím kazetu s Dvořákovou symfonií č.9, pootočím klíčkem a vydám se za tebou.
Cestu mi ozdobí nedozrálé jabloně a třešně, stébla klasů se mi budou klanět nad odvahou a respektem. Vítr bude vát jemnými dotyky. Klikatou cestou zajedu do ulice Petra Bezruče, pak auto zastaví, zvonek zazvoní "kdo příjde otevřít"? kroky ostré jak rytmus mého srdce, pak tě spatřím v očích úsměv. "Ahoj Veroniko, Verčo, Verunko". Obejmu tě.

Variace č.2 "Letní Procitnutí"

Za noci, v horečné tmě, kdy posadíš před zcadlo, abys své tmavě smutné stíny odlíčila do prostých, obyčejných, dívčích očí. Kdy své plavé vlásky rozčešeš a konečky vlasů tvé ramena pohladí a ty se naposledy usměješ v dnešek.
Pak své tělo na postel položíš a oči zavřeš do peřin a vánek přes otevřené okno zavane a ticho zašeptá "spinkej", pak první tóny Romance se povlekou do tvého pokoje. Vibráta v první části v piánu s dynamikou do forte. Adelita zazní na chladných schodech, před tvým domem, jemné legáto tě probudí, až vykoukneš s okna. Do okna zašeptá Barokní menuet, a...
Přestanu hrát a jen na chviličku podívám se do tvých šedých siluet, marně hledaje tvé oči. "Ahoj Verčo" s bídou řeknu ti a pojedu.

Variace č.3 Podzimní, smutné hledání"

Je podzim, stromy zlátnou, listí jim padá jako šedé vlasy starcům. Kosi zobou suché housky, jež jim drobí děti. Vítr vlaje na polích a už dávno nelítají draci. Na srdci úzko je mi, bez lásky nedá se žít a tak chystám se vyrazit jako rytíř za spící princeznou, jako vlk za svou potravou, jako ježíš se svým křížem na popravu. Obětuji se za své hříchy, které mne kdysi přivedli k rozchodu.
Vydám se pěšky za tebou, několik kilometrů jako poutník za svou poutí........

Nedopsáno a ani nikdy nebude dopsáno ani posláno!