láska, láska, láska...

Uplakaná princezna sedí ve veži na posteli a kolem ní se vše propadá, propadá do ztracena a ona padá také. Svět se ji zbortil pod nohama, srdce rozlétlo na tisíce střepů. Ten vysněný princ, jež ji slíbil záchranu a lásku na celý život nepřišel... Nevysvobodil ji od toho trápení, nedal ji šanci dokázat mu její nekončící lásku a tak nevysvobozená padá. Zavírá oči a doufá že smrt nebude krutá, ale rychlá a bezbolestná. Dopadá do náruče, nepouští ji, jen ji otře slzu na tváři... Pěvně ji svírá a když otevře oči dívá se do tváře anděla . Do jeho očí plných naděje. Ví, že není v pekle ani v nebi. Pořád žije a cítí, že on ji dodává energii, pro něho začíná dýchat, protože ví, že jednou bez něho nebude moci být a bude ho milovat, jen to chce nějaký čas...Taky mám svého anděla jen díky němu a pár přátelům tu jsem plná energie, za kterou vděčím jim... Děkuji Vám...