a dnes?

Típnu cigaretu a nadechnu se čerstvého vzduchu bez nikotinu. Je krásně. Slunce mě pálí do tváře, ptáci cvrlikají nad hlavou a vítr jemně rozvlává mé mokré vlasy. Ignoruji tuto němou krásu. Na tvář nasadím sluneční brýle, uši ucpu sluchátky od MP4 a vlasy schovám pod kapuci. Za normálních okolností bych byla romantik. Dnes však ne. Včera jsem četla Shakespeara, ale teď mé oči hltají de Sadeho. Kam se poděla něžnost z mé duše? To vy jste ji zničili. Nabídla jsem vám své srdce na dlani a vy jste jej rozcupovali a předhodili supům. Pohltila vás jen zášť. K čemu srdce, co není ze zlata? K čemu láska bez diamantů?
Hněv a pýcha jsou vašimi věrnými společníky. Proč řidič, který srazil srnu, pláče nad rozbitou kapotou? Kam se poděla láska k životu? Proč muži znásilňují mladé dívky? Zapomněli jste na „miluj bližního svého“? Vždyť motýla spatříte už jen se špendlíkem v srdci za skleněnou deskou. Strom pokácíte, aby bylo místo na novou továrnu. Co na tom, že tu rostl před 150 lety s vaším pradědem? Utrhnete růži, abyste jen přičichli. Je poslední svého druhu? Ať je. Sbíráte slzy, které jste sami stvořili, se slovy: „už není třeba soli“. Nevím, kdo z nás se honí za přeludem. Já nebo vy?
Včera jsem se smála a dnes pláči nad krutou něžností světa.