Neexistence?
Neexistence?
Nebo si zkuste představit jinou barvu než je nám v celém spektru známa...a takových představ je spousta,na které jsem ještě nenašla odpověď.
Komentáře (8)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
upřímně: nechápu to (nechápu co myslíš) . Je to příliš stručný na to, jak je téma komplikovaný.
Jinak nevím, jestli to co jsem se snažil nastínit je regulérní blud. Nebo řekněme: špatná logika. Filozofové jsou schopní vymyslet, že rychlejší zajíc pomalejší želvu nedožene a pod. (selským rozumem je jasný, že jí předežene a matematickým rozumem jde o sčítání nekonečných řad, které mají konečný součet).(tohle téma bude mnohem a mnohem komplikovanější). Filozové: cca 3. století před (nebo po Kristu) (matematici: cca 19. století).
(vlastně stále přemýšlím, co napsat). ...Na co se vlastně ptáme? Co je neexistence? Z pohledu vědeckých představ (navíc mých) je svět mrtvý- vše má stejnou podstatu. Vše existuje a některé bytosti si sebe uvědomují. (ale tato myšlenka je prakticky izolovaná od toho, kdo si ji myslí: nikde tu není já. Věda se snaží já vykopnout, i když uvažuje o vědomí) Ale z pohledu subjektivního je to sakra rozdíl, jestli jsem nebo nejsem- bohužel v subjektivním pohledu nemám žádný zaručený způsob, jak zjišťovat pravdu.
(odbočka: něco o tom psal Schrodinger v: Co je život? duch a hmota- určitě z něj čerpám)
Když se dostanu k tomu co jsi asi myslela ty, tak vcítit se do někoho je vlastně silně nedefinovatelné: ano je možné, že některé věci dokáže mozek napodobit sledováním druhého, ale do jaké míry? (a to už bych zas musel odpovídat vědecky).
Jednoduše řečeno jsou to témata, na která nestačím. Ale stále cítím, že ten střet (subjektivního a objektivního) dělá svět zajímavým. Bohužel slova někdy kulhají za představami. Pravděpodobně ty tomu co píšu rozumíš stejně špatně (a není to nutně tvoje vina) jako já tomu tvému.
Možná bych nakonec položil otázku: má cenu si pokládat otázky, na které sice můžeme odpovědět, ale nemůžeme vědět zda pravdivě?
(a člověk se rázem dostane k tomu, že je vlastně věřící... :-) )
19.03.2011 23:38:00 | ewon
Vidíš:'mám o něm představu, ale rozhodně přímo nevnímám, jak se cítí'....to je to samé jako to,že se do něj nedokážeš vcítit.A u sebe vnímáš svoje pocity atd...ale dívat se na sebe zvenčí nemůžeš-to je to samé,ale obráceně.A když říkáš,že jsem to myslela jinak,tak to neni pravda,protože nedokázat se do někoho vcítit a nevcítit se sám do sebe(nebo jak by se to dalo říct...odvcítit se od sebe sama) může být na stejném principu,akorát uplně obráceně...možná,že až se podaří člověku přestat vnímat své pocity,přestat se vidět zevnitř sebe(prostě 1st person akce:D) a vidět se zvenčí,mít o sobě představu...pak pujde i dokonale se vcítit do jiného člověka,ale možná,že to pujde i tak i se cvými pocity,jestliže ten člověk bude mít pocity podobné;-)...
19.03.2011 20:18:00 | Lasombra
dík, že píšeš, aspoň si to dávám dohromady, sám bych se k tomu určitě nedokopal :-)
19.03.2011 01:08:00 | ewon
"Kdybys vnímal sebe jako svýho psa,musel bys pak vnímat všechny jako sebe."
tohle mi téměř nedává smysl.- špatně jsem to napsal.
"A vnímat sebe jako někoho jiného...taky zajímavý se nad tím zamyslet,já věřim,že to jde."
tohle už asi chápu- jen jsem to tak nemyslel:-) . Ty myslíš, dívat se na svět něčíma očima, neboli vcítit se do někoho. Tj. důležité je to vnímat. Já spíš myslel: o psu si něco myslím, že rád štěká někde běhá a tak (že nějak zákonitě vzniknul a podle svých možností reaguje na okolí). Tj. mám o něm představu, ale rozhodně přímo nevnímám, jak se cítí- a tohle jsem si představil u sebe: měl bych o sobě nějakou představu, ale vůbec nic bych necítil- viděl bych se zvenčí (jako vidím toho psa). A tohle je právě problém poznatků: my máme jen představu o jiných duších, ale jen tu svoji vnímáme.
19.03.2011 01:06:00 | ewon
jednak to dost blbě popisuju. Druhak je to složitý.
první otázka: proč duše nemůže zemřít? (přijde mi rozumnější si myslet, že umře- na druhou stranu se mi to nelíbí- na co je vázána po smrti?)
(dost se do toho zaplejtám...) Ten spor je asi takovej: dost drze tvrdím, že něco jako vědomí je vědecky vysvětlitelný (tj. materialismus dokáže vysvětlit idealismus- česky řečeno: duše je přírodní produkt- někdo tvrdí ne ne, je tu hmota a je tu duch, někdo jiný: je tu jenom duch). Ale duši se mi daří chápat jen jako "vnější" objekt- proto ten pes a ostatní lidi. Ale vzniká tím asi spor mezi: rozumné uvažování nad něčím: v tomto případě duše a zakoušení něčeho. A v tom je asi spor, nedokážu vysvětlit proč to zažívám... proč já jsem já. - nejsem si jistej, jestli to je pochopitelný a jestli v tom není nějaká chyba.
(ještě názornější: z mýho pohledu na vědomí: je to takový stroj, který dokáže nějak interpretovat okolí- získává informace o okolí a taky o sobě- vlastně to vystihuje film číslo pět žije... prakticky to je dost problém sestrojit myslícího robota (proč?), ale v principu si myslím, že pokročilí roboti mají taky duši )
...na druhou stranu si myslím, že pes se zakouší podobný věci jako já, ale patrně o nich neuvažuje. Vědecky vzato: to co si o duši myslím je teorie a to co sám zažívám je experiment. Samozřejmě tyhle dvě věci nejsou stejné. Psychologicky vzato- to co si o duši myslím jsou poznatky, ale spíše předsudky, to co zažívám jsou dojmy, stavy, vnímání.
(možná, že se člověku žije mnohem líp, když si řekne, že nějaký věci jsou nepoznatelný a magický- může pak víc řešit nějaký přízemnější otázky třeba: koho volit ve volbách nebo kde maj zrovna slevy) :-)
19.03.2011 00:55:00 | ewon
Kdybys vnímal sebe jako svýho psa,musel bys pak vnímat všechny jako sebe.Kde bereš tu jistotu,že umřeš dřív než tvůj pes?;-)Já si myslim,že všichni jsme tím,kým jsme fyzicky...až zemřeme..zemře tělo...ale duše....ta nemůže zemřít.A vnímat sebe jako někoho jiného...taky zajímavý se nad tím zamyslet,já věřim,že to jde.
18.03.2011 15:12:00 | Lasombra
já jsem na to narazil otázkou proč já jsem já? :-)
můj pes existuje, ale vlastně neexistuje, protože to nejsem já. Až umřu, můj pes tady bude a já tady nebudu. Moh jsem se vůbec nenarodit? Poznal bych to? Proč sebe nevnímám jako svýho psa? to bych vlastně nebyl a pozoroval sám sebe vně- ale to nejde, byl bych asi duch...
A co si o tom všem myslí pes? Psi jsou tuším barvoslepí, tak aspoň nemaj potíže s barvama. :-)
(je to podobný, jako když se Kocour v Trpaslíkovi ptá, jestli on je on, kdo jí to kuře... :-) )
17.03.2011 22:21:00 | ewon