Čekám...

Čekám…
Na Inspiraci…

Nepřichází.

Sestavuji slova, ve snaze - probudit se.
Z divného Snu, jenž mne doprovází mým bytím snad nekonečně dlouho.
Tolik očekávám…
Slovo, po slovu..
Čekám.
Toužím.
Chci!

Čekám…
Na smilování?
Na pravou chvíli?
Na zmizení onoho divného bludu?
Na Inspiraci!

Jdu tichým městem.
Opuštěným a prázdným…
Život jako by zde, ztrácel význam.
Město?
Nebo má Duše?
Já jsem ta Duše, jež tolik hledá.
Tolik prázdná.
Tolik ztrápená.
Nemohu psát.
Nemohu číst.
Jsem bez smyslů, vjemů, tlukotu srdce – bez Života.
Jsem něčím zvláštním.
Nepříjemně zdlouhavým.
Snad stínem.
Snad zvláštním, podivným splínem.
Jsem Duše Písařova, jež ztratila ony vzácná slova.
Slova, jež jsou jeho Životem.
Jenž jej činí Písařem.


Hledám.
Nenalézám útěchu.
Chuť.
Odvahu.
Motivaci.
Postrádám snad sama sebe?

Postrádám.
Postrádám…..
Kde je nyní?
Kde se nyní nalézá?
V onom opuštěném Městě…

Hledám.
Doufám a věřím.
Věřím, protože to je to jediné, co nyní dovedu.
Ruce v pěst.
Bojovat.
A doufat.
Doufat, že se navrátím zpět.
Zpět do svého Písaře.
Opět uzřím jeho touhy, myšlenky a přání. Sny, jež se stávají skutečností.
Zase procitnu z onoho zvláštního stinného spánku…

Stojím na křižovatce a přemýšlím.
Každý směr má svůj cíl.
Avšak, který cíl je ten Písařův.
Nevím.
Tápu.
Snad i bloudím.
Bloudím v křižovatce plné zmatenosti.
Světel, jež udávají zákon.

Zastav se!
Zastav se!
Stůj a chvíli čekej!
Nechej mne přemýšlet, nechej mne bloudit.
Avšak, dost toho zmatku!
Jsem unavená.
Chci procitnout ze Snu.
Chci se navrátit, kam patřím.
Jen chvíli stůj.
Stůj a počkej na světlo.

Město - Tiché a opuštěné.
Přitom stále živé.
Jen chvíli počkej!
Zastav se a nechej mne odejít.
Odejít tam, kam patřím.
Nechť se mnou přijde i Inspirace.

Neboť Písař a jeho Duše bloudí….
Snad jednou dojde Cíle.
Cíle, jež pro něj znamená dýchat.
Vnímat.
Žít…

Je to jako tlukot srdce.
Jako dech.
Vjem.
Lidské bytí.

Bez slov, není věta.
Bez vět, není Smysl Písaře.
Bez Písaře, není Dílo.
Protože Dílo, to je odraz Písařův…
Snad jednou uzří.
Snad začne znovu vnímat.
Žít…

To, přání Písařovy Duše…
Bloudící.
Zmatené.
Plné očekávání…
Rozhodující.
Chci ven, z ony podivné, zmatené a rušné křižovatky, v tak tichém Městě.
Tak neobvykle tichém.

Chci se rozhodnout…
Vrátit se.
Chci najít ten správný směr…
Šeptám své přání – Navrátit se Písaři.