GAME OVER

Týdny mi mizí pod prsty spolu se stránkami diáře. Prolistovávám je pozpátku a občas lituju, že jsem si víc nepsala, víc nefotila a nezachycovala tu neobyčejnost všedních dnů, které se mi zdály šedé. Dnes se zhluboka směju tomu, co se mi zdálo trapné a usmívám se nad věcmi, které snad měly být jiné, lepší. Je brzo bilancovat celý život.

Ale je na čase bilancovat časy na gymplu. Nejlepší léta, které jsme mu věnovali. Tolik hodin, dnů a rozlitých (pet) lahví. Spoustu brzkých ranních vstávání. Litry kávy= hromady peněz. Další peníze na odreagovávání. Hodiny na rozviklaných židlí místních podniků. Zničené oči z čtení a hraní her nad/pod lavicí (záleží na ostrozraku vyučujících). Otlačené krky z nepohodlných pozic při spaní. Vypracované břišní svaly od smíchu.

Ponorka nás neminula, hádky byly na denním pořádku. Netrpělivě jsme čekali na konec a když je tady, ohlížíme se za sebe. Protože už nikdy to nebude jako teď. Tak zdánlivě bezstarostné. Důvěrně známé. Ty lidi znám. Občas mám chuť je postřílet, občas bych je vyhazovala z oken (někdy bych vyskakovala sama, i když to máme zakázané...), ale někdy je s nimi sranda a je to trapné, ale občas se na ně těším.

Opěvovaný konec je jen pár dní vzdálený. Když se podívám pozpátku, tuším, že něco bychom udělali jinak, možná líp. Ale lítost? Proboha! Nenechte se vysmát.

Do patetických rolí jsme ještě nedorostli. Jen se rádi obsazujeme do rolí ochotnického divadla bez scénáře.

GAME/GUH over, přátelé!