Jsme součástí mnoha příběhů
Jsme součástí mnoha příběhů
Buď s láskou a nebo s obavou.
Strach je vůbec jen lidský výmysl.
V Ráji nám bylo krásně, jen jsme byli zvědaví.
Teda hlavně Eva ta musela být a taky dost naivní.
Ono poslechnout hada, byla buď naivní zvědavost.
Nebo neodolatelná touha poznávat nové.
Bůh to všechno moc dobře věděl.
ŽE by byl tak naivní a netušil co mu ten Had vyvede asi sotva.
Role muže je reprezentována z pozice chudáka, co měl hlad a prostě se jen najedl(promiňte mi ten výraz nacpal si pupek). Nedávno jsem se dozvěděla, že to ani nebylo jablko a že se dodnes o tom vedou teologické spory - prý to byla meruňka. Takže to je vlastně putna, co kdo kde sežral, ale vedlo to k poznání dobra a zla.
Největší legrace na tom je, jak si přehazujeme neustále vinu za to, že se něco stalo. To já ne. To ty. Je typické dodnes.
Jak se něco semele. Člověk prostě se schová velmi rád za někoho jiného a schutí ukáže prstem, mnohdy i zlomyslně na toho druhého.
Vše je zde vlastně o LÁSCE nebo o strachu.
V lásce je vše krásné, bez podmínek, tvořivé, čisté.
Pokud do toho nevstoupí strach. A začne nám všechno hatit. Strká tam svá Ale budeš mít na nájem, budeš mít na jídlo? Ale co když tě opustí? A strach nás sváže svýma představama. Strach a nebo Had ten z ráje. Převlečený, matoucí.
A co vlastně Ten, který je tu od počátku chtěl?
Pokud hledáme pravdu, musíme se vydat po stopách světla LÁSKY. Ve všech náboženstvích se odráží prazáklad pravdy.
Problém nastane v interpretaci. Každý má svou úroveň poznání a schopnost projevu.
A co je vlastně důležité pro ten náš život?
Zvědavost, dychtění poznat něco nového, zakázaného?
Většinou v momentě, kdy to poznáme, uchopíme, pochopíme.
Zjistíme, že naše představy byly zhola jiné, než je skutečnost. A jsme u vyhnání z Ráje.
Stálo To za To?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Ono potkat mluvícího hada je dost zvlášní, skoro by to nahrávalo k tomu, že to je metafora. Nicméně správně se zajímáš o to vyhnání z ráje, jsou totoiž dvě soupeřící výklady knihy Genesis:
- jeden říká, že lidi poznámí se oddělili od Boha, a tedy to byl ďábel, kdo podstrčil poznání lidem, aby přestali boha uctívat. Myslím,že v knize Henochový je zmínka,že padlí andělé mimo jiné vyučovali lidi vědám (rozvoji poznání). A tedy je tendence se k bohu vrátit - do nebeského ráje. To je asi tak tomu křesťanskému hledisku.
- druhý říká, že to byl vlastně ďábel vydávající se za boha, který uzavřel člověka do ráje, aby mohl být člověk řízen jen svými smysly, tedy snadno manipulovatelný. A božká moudrost vzala na sebe podobu hada, který člověka - nejprve Evu,která ji rozuměla, protože moudrost je z nějakého důvodu ženského pohlaví, a pak Adama z prokletí ráje dostal/la pryč. Tím se mohlo rozvíjet poznání, které vedlo k poznání boha jeho stvořeného světa.
Takže jsou dva výklady, ale jedno rozhodnutí: upadat do iracionálna nebo racionálně řidit iracionálno. Nicméně láska je tajemstvím obou dvou přístupů.
11.04.2011 17:41:00 | dead-head