Učíme se pro život

Mnoho lidí si spojuje učení se školou. Učení však začíná mnohem dříve. Každou vteřinu od doby, kdy se narodil. Nejprve jsou to jen úkony jako pít, jíst, smát se, sednout si, či se postavit na nohy a udělat první krůček. Učení je dlouhodobý a nikdy nekončící proces. Celý život nás někdo něco učí, ale je nám všechno užitečné? Upotřebíme všechny znalosti a dovednosti?
Už ve školce byla rozvíjena naše kreativita hodinami malování, vystřihováním, či modelováním postaviček z plastelíny. Učili jsme se vnímat věci kolem sebe a cvičili si paměť na lehkých dětských hříčkách. Nebyla to účinnější forma učení než teď, kdy se snažíme zapamatovat všechno učivo nazpaměť? Je k něčemu dobré, když vědomost použijeme pouze při testu a pak ji automaticky zapomeneme? Nač zatěžovat hlavu informacemi, které nepotřebujeme v každodenních činnostech?
A co po mateřské školce? Taky vám poskočilo srdíčko při absolvování zápisu do školy? Byl váš chtíč, učit se, taky tak velký? Proč tedy během pár let opadl náš zájem? Co se najednou změnilo? Zjistili jsme snad, že život není tak lehký, jak jsme si představovali? Požadavky na nás byly moc veliké? Již na základní škole byla po nás vyžadována pozornost ve všech předmětech. Ale byly všechny tak důležité? Nestačilo by se naučit číst, psát a počítat? No řekněte sami, nebylo jednoduché spočítat berušce tečky na krovkách? Napsat konečně dopis Ježíškovi bez cizí pomoci, či si přečíst všechny nápisy na značkách, knihách či plakátech? Ano, tyhle tři dovednosti nám zůstanou až do konce života. Ale ptám se, k čemu nám byla složitá chemie, fyzika, čí přírodopis? Použijeme někdy takové znalosti? K čemu nám je dějepis, když do minulosti se už nikdy nevrátíme? Musíme umět zpívat či tančit za každou cenu? K čemu? Řekla bych, že k ničemu, kdyby jsme se takové věci neučili tak by se mnozí z nás dneska cítili o hodně ochuzeni. Vždyť závisí i na povolání kterému se budeme v dospělosti věnovat.
Procházíme-li střední školou, pohlcujeme další a další vědomosti. Opakujeme vše, co jsme se naučili už na základní škole s tím, že některé vědomosti prohlubujeme. Ale k čemu je znát těžkou matematiku, kterou nikdy v takovém rozsahu nepoužijeme? Učení se věcí, které nám na první pohled k ničemu nejsou užitečné, rozvijí naší mysl. Ve škole se učíme znát i na první pohled nepotřebné aby jsme se naučili nejenom číst, psát a počítat - tyto věci by jsme měli bezchybně zvládat již v páté třídě, ale učíme se s informacemi i pracovat, vstřebávat je a vybrat si z nich jenom to podstatné.
Učíme se pořád, i po škole. Učení totiž není jen škola, učíme se každodenně po celý svůj život. V práci se učíme vycházet s ostatními lidmi, odvádět precizní práci za kterou jsme odměněni. V rodinném životě se učíme toleranci ke svým bližním, učíme se zvládat těžké situace. Později se učíme vychovávat své ratolesti. To nás nenaučí škola, ale život. Nemůžeme se tedy učit pouze od života? Není to ten nejlepší učitel a rádce