Dopis mému druhému já

Mé drahé druhé já,
i když teď tu zrovna nejsi se mnou, vím, že někdy uvnitř jsi ukryté stále. Ty, jenž mi děláš tolik problémů. Ty, kvůli kterému mi řekli, že jsem rozdvojená osobnost. Vyčkáváš někde v alternativním světě nebo možná pod mou postelí, možná jsi schované ve skříni za oblečením, možná jsi ukryté v mé hlavě a možná jsi už dávno infikovalo i mé srdce. Záleží tak moc na tom, kde jsi? Ne, jistěže ne. Jsi – někde a jen někdy - , ale jsi. A tvá existence je něco výjimečného, něco radostného a bolestného zároveň, něco uklidňujícího a mučicího.
Jaké jsi? Zvláštní, to se musí nechat. Ačkoli pocházíš ze mě, dereš se na povrch z mých hlubin, ačkoli tvé kořeny se musely zahnízdit v mé půdě, jsi úplně jiné než já. Popíráš veškeré mé plány, city, cíle, hodnoty a názory. V podstatě popíráš existenci mě samé. Jsi to ty, kdo se hlasitě hádá s ostatními a neumí prohrávat. Ty většinou křičíš a míváš špatné nálady, ty potom cítíš pocit viny a pro změnu pláčeš, jsi smutné. Hnízdíš v mé hlavě v těch nejnevhodnějších chvílích a projevuješ se pocity smutku, nicoty, nesmyslnosti. Vyvoláváš trápení a užíráš se jimi tak dlouho a tak moc, až už na to samo ani nestačíš. Jsi to ty, kdo si rád vypomáhá nenávistí, kdo nenechá na nikom nit suchou a pomlouvá, co mu síly stačí. Jsi to ty, kdo má tak jedovatý jazyk, že by jím samo mělo otrávit. Ty se trápíš pocitem osamělosti a izolovanosti. Právě v tobě se rodí nenávist k lidem a snad i strach z nich. Soudíš, pozoruješ a útočíš. Křičíš a pláčeš. Jsi špatné. Neznáš úsměv, kterým chci já zářit. Nezajímá tě, že chci vycházet s lidmi a trávit s nimi čas. Neptáš se, proč chci být spokojená a jak toho dosáhnout. Jdeš si za svým. Vždycky musíš vyhrát, vždy musíš mít pravdu.
Na druhou stranu…Víš, jaké jsi na druhou stranu? Také diametrálně odlišné ode mě. Jsi odvážné. Máš sny a velké plány a nebojíš se prát se o ně. Chceš si jít za svým a vydávat básně, knihy, pořádat výstavy. Chceš si sbalit kufr a všem vytřít zrak. Nejsi ten typ, který by ustrašeně seděl doma a čekal, jak se věci vyvinou. Nejsi ten, kdo by chtěl celý život prožít doma. Toužíš po cestování a po poznání. Užíváš si své bláznivé ideje. Jednoho dne by sis nejraději sbalilo kufr jen se svým fotoaparátem a pár starými kusy oblečení a vydalo se do světa. Vykašlalo se na svět a na jeho pravidla, vykašlalo se na mínění a očekávání lidí. Chtělo bys jen volně létat po světě, být volný a šťastný umělec. Jsi to ty, kdo by chtěl zkusit něco bláznivého – házet na lidi plechovky, pozorovat hvězdy, jezdit rychle a opíjet se do bezvědomí. Jsi to ty, kdo nikdy neváhá, nikdy se nebojí a neustále něco objevuje. Jsi to ty, kdo sám letěl do USA a zvládnul to! Miluješ výšky a krásu. Jsi nesmírný bohém a vnucuješ mi svou představu o životě. Jsi divoké, nespoutané a svobodné. Jsi neopatrné a nebezpečné. Máš vskutku bláznivé představy o budoucnosti – budeš na Antarktidě zachraňovat tuleně, jezdit na motorce a fotografovat v Americe. Budeš vším, čím jen budeš chtít.
A víš, co ti povím? Jsi mé alter ego, mé zlé já, které tropí všude nepořádek a zasívá za sebou jen nejistotu a chaos. Přesto bych občas – a není to tak výjimečné – chtěla být přesně jako ty…