Sbohem....

To ty urovnáváš problémy mezi námi, já vyčítám, že nemáš dost sil říct své pocity….čekáš. Zajímalo by mě na co. Opravdu jo, čekáš na co? Až spadne hvězda? Až bude ten spravný čas? Něco ti prozradím, nebude nikdy… Správný čas je pro ty, co chtějí romantiku, pro ty co milují, ale mi dva milujeme každý někoho jiného. Pro ně by jsme měli vytvářet ten správný okamžik, my dva máme jen teď, žádné potom nás nečeká. Mám tě ráda proto jaký jsi, pro tvoji osobnost, proto že jsi úplně stejný jako já a proto tě taky nenávidím. Vidět svoje chyby je jedna věc, ale vidět tvoje a vědět, že jsou stejné jako ty moje. To je něco pro moji hrdost, pro moji ješitnost, kvůli tomu tebou pohrdám, je to jako odraz v zrcadle.
A ty víš jaká jsem, děsí mě to a zároveň jsem blahem bez sebe. Nechci nic měnit, miluji tě, ale to je vše, nechci být další…jak u tebe tak u mne. Nechci v našem „vztahu“ docílit dál, stačí mi to co máme teď. Jednoho dne se zvednu a odejdu, spálím mosty, nářek a zášť nechám v dáli. Nezlob se na mě, v tomhle se nezměním, chci ještě spoustu věcí vidět…spoustu měst a žít tak jak mi život dovolí a dokud to neudělám, nečekej žádné slova lásky ani oddanosti, nečekej, že budu na jednom místě čekat na tebe. Toho už mám dost, rad a úvah taky, prostě mizím. Je to jednoduchý, sbalit kufry, táhnout dál.
Jednoho dne se mě nabažíš, ať je přátelství mezi mužem a ženou jakékoli vždy vyprchá, a já radši budu ta co odejde dříve než ty…………..Ne nadarmo se říká, že v nejlepším je čas přestat a mi dva jsme v nejlepším. Snad odpustíš, že tohle je mé rozloučení, mé sbohem.
Jsi to nejlepší co mě potkalo, nezapomeň. Tak někdy, v jiném životě možná budeme spolu.