Uvidíme!

Seděla v knihovně. Za oknem jasně zářilo slunce a ona se od počítačového stolku chvílemi koukala ven. Pozorovala dění pod sebou a při tom se snažila utřídit si myšlenky. Fyzicky jí nebylo dobře. V podbřišku měla horkost a podivný tlak. Přemýšlela... Přemýšlela, jestli se v ní rodí nový život nebo se jí to jen zdá. Byla by to náhoda, kdyby ano, ale ta možnost tam přeci jen byla. Přemýšlela... Ano, ona chtěla, aby v ní ten malý tvoreček byl. Bála se ale... Bála se, že čím víc si to přála, tím víc by to bylo nemožné. Je hřích být matkou? Je hřích si to přát? Ano, nebyla vdaná, ale nebyla sama. Měla svojí lásku, svého přítele, který ji miloval a nikdy by ji neopustil. Ani v této situaci ne.
Měli by to těžké, který rodič dneska nemá, ale určitě by to zvládli. Věřila tomu, že ano. Těhotenský test, byl však negativní. Ale co když na něj bylo ještě brzy. Uvidí... Uvidí o víkendu. Udělá si ještě jeden, aby měla jistotu.
Za okny si vítr pohrával s listy stromů, na které jasně svítilo slunce. Jak ona by se tam dole chtěla procházet s kočárkem.
Třeba to vyjde... Uvidíme!