Šílený lektvar ve Chřibech

Představte si život v izolaci. Život na okraji civilizace, život v přírodě, život v lesích, prostě opravdový život jež žili naši předci před tisíce lety. Co takhle si to vyzkoušet na vlastní kůži ? Chtěli jsme získat vlastní zkušenost, opravdovou zkušenost. Moje představa o takové noci v divočině byla značně naivní a romantická. On samotný průběh přípravy tábora až po zajištění dřeva na noc romantický nádech vyjímečného pocitu opravdu měl. Byl to jeden z nejidealističtějších prožitků mého dosavadního života. Již po pár vydechnutí jsem si lehl do listí a moje pozornost se upřela nahoru do korun stromů, přes které prosvítali jarní sluneční paprsky. Zaměřil jsem se na lísteček vysoko v koruně vlající skromně ve větru. Lísteček se stal středobodem mého vnímání, zelenou šipečkou ve středu mé zrakové kartografie. Vědomí se stalo lístečkem. Byl jsem člověk co se stal lístečkem nebo lísteček který cítí pohled člověka ? Vítr otáčel lístečkem stejnako otáčel mým vědomím. Vědomí je tedy existence nezávislé bytosti, v autonomním prostoru. V mé mysli vznikl drasticky podivný jev. Zrak pomalu přešel v kaleidoskopický dalekohled, takový jaký vídáváme v psychedelických animacích. Stačilo tomu lehké zakašlání s ubaleného konopí. Kotlík se ohříval nad ohněm. Voda v potůčku bublala. ráčky na obloze pluly jako vesmírné gondoly. V kotlíku nad ohněm se smáčel a vznášel trs listí mariuhuany. Vypadal jako zelený děsivě rozežraný slizem zaplavený mozek. Něco jak alchymistický odvar z mléčných hub kořínků jedovatých žab a očí jihoamerických kaktusů. Za pár hodin bylo mystické mléko hotovo. Dochucovalo se čokoládovými koulemi a instantními cukry. Podávat se začalo do Cyrilového kravského rohu. Výtečná pochutina ve které plavali oříšky. Už po půl hodině jsem tripoval v temně zbarvených stupňovitých větvích na odvrácené straně podvědomé imaginace. Vnímaný obraz se změnil v surrealisticky nahodilou změť proplétaných cest kroucených zběsile proměnlivých skvěle reálných a děsivě chaotických zároveň. Stával jsem se prolínajícím kaleidoskopem bytí v paletě vlnícího se spektra černočerné spirální duhy. Po dvaceti minutách nás začali přepadat spiklenecké myšlenky a my si začali uvědomovat svoji zranitelnost a smrtelnost. Kuba, Cyrus, Rašťa, Mates, Happy, dohromady pět, ale přitom nikdo. Přepadali nás myšlenky na šílené činy jež činí šílení lidé s šílenými zkušenostmi. Slyšeli jsme kroky ve tmě, stále se přibližovali a oddalovali, kroužili okolo tábora a nikdy se nepřiblížili až k ohni. Cyrila popadlo něco strašného. Při pohledu na něho jsem ztratil pojem o době a zjistil že nevím nic co jsem věděl o lese. Les se stal prázdným prostorem. Jediné místo na zemi byla jediná fantazie plápolajícího ohně a jeho krátkých odlesků. Cyrilovi oči naháněli pocity strachu a úzkosti tento pohled byl něčím nevídaným v mém dosavadním životě začal jsem se ptát po původu nás všech a klidně dospěl k tomu že všichni můžeme mít šamanské kořeny. Cyrusa popodlo něco strašného. Vyprahlá suchá ústa otevřená zuby bestiálně vyceněné nepřítomný pohled křečovité pohyby démonické záškuby a cukavá mrazivá agonie. Vytřeštěné oči zapadající a vylézající z člověcích důlků. ĎÁBELSKÝ vzhled. Nepochybně ho na krátký moment postihnul duch zlého ďábla. Byla to schizofrenická katatonie jak ji popisuje omezená psychologická obec západního vědeckého světa ? Démonické vzezření. Naprosté chvilkové šílenství Koho by napadlo vypnout na chvíli ROZUM ? Nás to popravdě a úpřímně napadlo. Zvláštní věc tohlencto. Hned nás začali napadat paranoidní myšlenky doprovázené intenzivním stihomanem jak už to bývá. Všichni se shodli, že vypadám jako upír, vetřelec, hmyz, bytost vysávající duchovno na této planetě. Vlály mi vlasy jako nějaké zrůdné bestii. Tak mě aspoň viděl Rašťa s Matesem. Měl jsem na sobě mikinu s nápisem 2012 THE END vystrašením hážu mikinu na zem, Rašťa si na mě neustále brousí kopí a hledají palcát. Ztrácím se ve tmě ozařované jemným plamenem z ohně. Tábor se otáčí. Nikdo nemá odvahu jít ani k pár kroků vzdálenému potoku zahaleného v černotě. Nemůžu se orientovat, ztrácím smysli, ztrácím pocit...upadám...vzpomínám na Blair witch a napadá mě kolik lidí umřelo v extatických vizích v samotě někde v pustině...myslím na nejhorší...tahle noc bude mou poslední...Uff...ještě nebyl konec, naladil jsem ztracené signály utíkajícího a stále se vzdalujícího rozumu. Postavil jsem se na nohy a napil se piva a dal si dalšího potaha z kolujícího zjevně hutného naduncaného jointa-macka. Představte si to, no zkuste si to představit. No jde to ?? Stojíte u ohně ztraceni v lese ztratili jste pojem o čase i o prostoru. Bojíte se nadechnout. všechno je husté. Tma je hustá vzduch je hustý existence nabývající maximální hutnosti. Vrcholek prožívaného vteřina bytí jako vteřina na Mt. Everestu. Každý okamžik každá vteřina prožitá naplno bez dýchacích šablon bez žádných představených šablon. Vteřina za vteřinou prožívaná sama pro sebe. Vteřina byla JÁ a já byl vteřinou a neodvažoval jsem nic namítat dokonce jsem se bál vytáhnout ruce z kapes aby mě něco nezabili ze vztahovačnosti. Nádech v jedné vteřině stál víc námahy než tisíce nádechů v pohodlném prostředí. Říkejte si že dýcháte o přežití že se nemusíte vůbec probudit z toho děsivě hustě černomlhavého snu v této chřibské kyberprostorové matrici. V nějakém žaludku spícího bytostného JÁ v prázdnotě mezi prázdnotou. Je to poslední noc ? Může být poslední šťastně nešťastná optimisticky pesimistická na krev prožitá noc jednoho života. V ústech jako v peci naprostá fyzická i duševní vyprahlost. Snažím se polknout avšak nemám jedinou kapičku slin. Jaký je to pocit ? Jaký je to pocit když člověk ztratí všechno co měl jeho mozek uloženo tedy ztratí v oceánském kanálu bezbřehého nevědomí. Všechny užité a naučené představy a pocity o světě byli tu tam. Být ve schránce která je nepopsaná nová neví jakým způsobem uchopit své bytí neví absolutně nic o svě existenci. Ví pouze že vidí něco vidí něco smysly které jej klamou vidí plápolající plamínek. Světlo plamínku má pouze malý dosah za ním se rozprostírá neprostupná tma tma šedého vědomí tma a temnota temná energie vesmíru většinový prostor našeho běžně neprobádaného nevědomí. Bylo to tam je tam pět osob vidím je. Vidím je i slyším avšak již z nich necítím lásku a harmonii. Jsou stejně vystrašené jako já, stejné ústrojí nervové jako já. Pletence krevního řečiště a nervové obvody negramotně vyhořelé na troud. Oddělovali jsme se od reality způsobem jakým lidé žijou léta než prožijí zjevení čí naslouchání bytostem jež psychiatři označují velmi omezeně nálepkou schizofrennie. Je to mnohem složitější.
Největším problémem nebyla zažitá citová nevyrovnalost, emocionální vysátí či roztřel smíšených a následně úplná absence jakýchkoliv pocitů. Můj problém byl rozpoznat své přátele na nepřátelském místě z nepřátelsky vyhlížejícím a nevraživým vědomím. Neschopnost rozpoznat své přátele v tělech v těch fyzicko zpatlaných výtvorech něčí nudící se fantazie. Fantazie vytvořená sama sebou vzniká a zaniká v prázdnotě. Uplavali v oceánu vědomí a nějakých vrstev za deskami pod dnem podmořských sopek stali se kapkami a smísili se s vědomím lesa. Těla už nehráli roli ani slova dokonce ani pocity či vnímání ať už racionální nebo empirické nehrálo roli. Jediné co bylo bylo teď a tady tedy tady a teď v hloubi něčeho co mistr Eckhart nazýval duše. Teď byli živly - oheň, voda, země a vítr sbíhali v jeden proud a my je vnímali v těch všech předobrazech které máme po předcích v našem kolektivním nevědomí celé naší planety. To co scházelo byl duch éter. Ten nás objal a pustil odplul. Víno už nechtělo býti pito joint již nekoloval.
Okolnosti byli laskavé mazanost toho všeho vznikala již tím že to byla noc kdy my měli školní prázdniny. Po setmění můj rozum nebyl sto pobrat jak si rozložit a rozepnout spacák v té tmě stále mi unikal nacházel se každý moment v jiném míste s odlišně proměňující drapérií tápavě zipsoidní hlavolamiáda jednoduše vědomí nevědělo kterou schránku otevřít a jak naučit tělo vstupovat a vystupovat lehat a vstávat a hlavně zapínat záludně bytostný spací pytel. Ulehli jsme kolem druhé ranní. Hlídkovalo se ale Cyril již byl příliš zabřehlý a příliš hluboko v říší snové a tudíž přerušil šňůru hlídkování a nebezpečně tak ohrozil naše životy které jsou vlastně sny, takže jediné co ohrožil byl jeho vlastní snový a fantazijní svět při kterém dřímal a který tvořil svým a naším spánkem uvnitř nás samých uvnitř tajů stromů a celého lesa.

Po PROBUZENÍ(myšleno ve východním slova smyslu) bylo všechno hezké a prosté. Rozum byl zpět na 100%. :-)))
Pro experimentující soukmenovce. Příště nachystáme více halucinogenní lekvar. Mým snem je vývar ze Šalvěje divotvorné, jejíž účinky jsou cca 2-5 minut, ale při uvaření čaje by se mohli prodloužit na několik hodin. A popis tohoto světa ŠALVĚJI by mohl být něčím co u nás v Evropě nemá vůbec obdoby. Stáli bychom v samém Kosmickém centru našeho Vědomí. Rozpuštěni jako cukrová panenka ve vodě. věřím že to nastane do té doby než zničíme tento svět a naše životy.

Viktor Hanačík 2.5. 2011