Nečekejte

Světlo dopadalo na papír olemovaný černou stuhou. Vzduch v pokoji byl těžký a horký. V krbu praskalo právě zapálené dřevo. Jakoby nic nedýchalo. Vše bylo ponořeno do závoje utrpení, smutku... Celý pokoj trpěl s jediným člověkem, který zde zůstal.
Muž přistoupil ke stolu a vzal do rukou úmrtní listinu. Slza dopadla přímo na obrázek ženy. On jí nikdy neřekl, že ji miluje. Znal ji už dlouho, každým dnem se mu líbila víc a víc, celou svou duší chtěl vyjádřit, co k ní cítí, ale vždy, když ji uviděl, řekl si: zítra, jednou, příště, někdy jindy... Zapomněl však, že "příště" už nikdy nemusí být... ONA teď byla mrtvá.
Plakal...
Ale zachránil by tím vlastně něco? Uchránil by jí před neštěstím? Před smrtí?
Ochránil by sebe... Své srdce... I přes kratičký čas, který by na sebe měli... By se poučil... O tom, že lásku dávat je důležité... O tom, že mít přítele a spřízněnou duši je důležité... O tom, že život se počítá počtem nádechů... A nejlépe se vám dýchá, když jste šťastní... Ale teď bylo pozdě...
On to věděl, litoval toho... Vzal si svůj smuteční kabát a odešel...

Nepodceňujte sílu okamžiku. Pokud budete chtít, můžete udělat cokoliv. Ale musíte chtít doopravdy. Celým svým tělem si to přejte a zvládnete, překonáte, cokoliv!
A na závěr... Zkuste žít, ne jenom přežívat. Zkuste si říct, když to neudělám teď, nebudu toho náhodou litovat? Zkuste udělat všechno pro to, aby jste se cítili šťastni, protože je to VÁŠ život a musí být podle VÁS! Nikdo jiný do toho nemá právo zasahovat. Riskujte pro to, kvůli čemu byste se mohli cítit dobře. Protože pokud neriskujete, je to jako kdybyste celý život stáli před výkladním oknem a koukali jste se, co byste mohli mít...
Život žijme! (Stejně z něj nevyvázneme živí.)