Jiný svět

Literatura je úžasný svět pro toho, kdo do něj vstupuje s otevřenýma očima a vnímavou duší. Pro toho, kdo je ochoten (a schopen) pohroužit se do příběhů jiných, žít s nimi jejich život, třeba i nesouhlasit, polemizovat, nebo se jen tak nechat hýčkat. Je to velké dobrodružství, které rozvíjí lidskou fantazii, vytváří představy o dobách dávných nebo třeba budoucích.

Mně svět knih otevřela teta a nikdy jí za to nebudu dost vděčná. Ukázala mi snění za bílého dne, pochopila jsem, jak je nádherné číst jedním dechem bez ohledu na to, kolik je hodin. Od té doby mě neopustil ten zvláštní pocit těšení se na novou knihu. Na její vůni, na dosud neohmatané stránky, na to, co skrývá. Je to tajemství, které se odhaluje postupně, a já čtu a představuju si... Někdy se směju, jindy pláču, ale málokdy dokážu být chladná. Takovou knihu prostě odložím. Vím, že to není její chyba, prostě byla napsána pro jiného čtenáře.

Doma jsem číst moc nesměla. Máti nerada viděla, že věnuji volný čas něčemu tak "nesmyslnému", jako jsou knihy. V jejích očích to byla ztráta času, který jsem měla využít užitečněji. O to větším dobrodružstvím bylo ukrást nějakou chvilku pro četbu, ať už to bylo v úkrytu na záchodě (tam jsem si knihu pašovala schovanou pod trikem) nebo večer s baterkou pod peřinou. Byla to moje úžasná malá - velká vítězství.

Čtu velice ráda dosud, stále mě uchvacují příběhy, stále jsem připravena je s hrdiny prožívat, spolu s nimi vítězit nebo prohrávat, radovat se či plakat. Tajemný svět knih mě asi nikdy nepřestane lákat, přestože jsem už slyšela, že všechny příběhy prý byly napsány... Nemyslím si to, protože svět fantazie je neomezený. A co je to literatura? Čiročirá fantazie!