Co jim schází
Co jim schází
Anotace: Mládež Škoda,že k této úvaze se nedostanou ti ,kterých se to týká.
Hodně lásky už od rodičů z domova
naprostý nedostatek duchovního života
neschopnost povznést se výš,mít cíl,
s pokorou přijímat vyšší sílu a umět ji zůročit.
Být taky chápán a chválen.
Začlenit se do rytmu rodiny a mít povinnosti už od mala.
Radost z pohybu,sportovní soutěživost,vnímat krásu přírody.
Schází prožitky duchovní,
které jsou nahrazovány slastmi tělesnými
a z toho pramení to bezcitné prázdno- bezduchost.
Televize,internet a všechny technické vymoženosti doby
dávají možnost vidět svět,
ale nikdy nemohou nahradit blizkost člověka.
Pospolitost je třeba,ale s úrovní hodnou člověka.
Mladí chtějí přehlušit to zvučné prázdno
vším,co je dostupné,drogy,alkohol,sprejerství,
příliš mnoho volného času je největší zkáza.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Úvaha má silný náboj se spoustou diskutabilních postřehů, které pramení asi z jednostranného pohledu na svět, ale proč ne.
Na jednu věc bych ale rád ukázal:
„Schází prožitky duchovní, které jsou nahrazovány slastmi tělesnými
a z toho pramení to bezcitné prázdno- bezduchost.“
Bezcitné prázdno není následek přemíry slasti, ale naopak prázdno je všudypřítomné (horror vacui) – proto se tíhne k duchovnu, proto člověk tíhne k rodině, k výchově dětí, pospolitosti, k tělesným slastem (včetně sportu) , drogám, radosti z pohybu, nebo práce.... to vše je reakcí na prázdno ! To vše zaměstnává mozek do té míry, aby se nemusel zabývat prázdnem – dokonce si myslím, že když se křesťanovi sebere Bůh, tak mu to zruinuje život – horror vacui se opět začne hlásit o slovo.
Úvaha popisuje ten prastarý scénář, kdy zaměstnáváním mysli se nemyslí na tíživé problémy – to má krátkodobě neoddiskutovatelné výhody, nicméně právě odebráním těch „krátkodobých“ smyslů života se ty problémy znovu vrací – s tou přidanou hodnotou, že člověk je již starý (a omezený).
Tady si nemyslím, že by na léčení strachu z prázdna měl někdo vinu, protože vyrovnat se s prázdnem dost dobře nejde (je tam malé tajemství) a lidi na to již zapomněli, jaké jsou cesty. Neznají to rodiče ani prarodiče a ani praprarodiče a najednou se chce od dětí, aby to uměly. Zruinovat si život neustálým sbezaměstnáváním za účelem nemyslet je scénář, který nefunguje (život se dá takto přežít), ale to naopak zase děti vidí. Lepší cestu neznají a tuhle jít nechtějí. A tak zestárnou, budou mít děti a vychovají je stejným způsobem a problém se přesune na další generaci. Proto spíše doba přeje experimentátorům a rebelům, kteří zaběhlou cestu opustí a naleznou si vlastní směr (se všemi těmi problémy, které to nese, protože je nikdo nepoučí – zkušení lidé prostě nejsou). Asi tak.
06.06.2011 16:06:00 | dead-head