Pohádky

Znám tisíce příběhu,a vím že stejně jako moře je v lidech bez břehu.
tisíce nových zážitku,tisíce nedosněných snu,vracejí křídla dnů,co stejně rychle plynou.
Člověk má vždycky představu,hledat to krásné,a když se kolem podívá tak žasne,že kolem něho není nic tak krásné a potom když slunce zhasne utíká do říše fantazie,do říše fantazie,do říše lásky ale i zrady,do říše nekončícího bohatství které v reálnem světě nemůžeme najít.
Jisté je to ani nejde,pravě proto vznikají báje,pověsti,pohádky,a těm se prostě věří.
je to už od nepaměti,a každý z nás si to vyzkoušel,ale ne tomu uvěřil.pokud zůstane alespoň jeden člověk,tak to bude skvělé,protože na nic není člověk sám.
zasadí semínko a co vyklíčí nová krásná naděje a nová pohádka,a nebo tahle moje skoro hloupá úvaha,a nebo se pletu.