Z deníku

Až zhasnou světla všech oken paneláků, nebude se mi chtít domů. Ne kvůli tobě - s tebou mi srdce nebuší. Ne tak, aby to stačilo. Ale pro ten pocit být zase někým objímána. Být někomu něčím.
A až budem po probdělé noci naslouchat prvním písním ptáků a pozorovat dým z cigaret (šlechetně jsi mi nabídl ze svého balíčku, protože já jsem ten svůj vykouřila nejmíň dvě hodiny předtím), budu myslet na to, jak jsem sama sobě nevěrná.
A tobě na tom nebude záležet.